„Německá delegace dorazí později.“ Tristní stav vládní letky blokuje cesty spolkových politiků

Lety nejvyšších německých představitelů se v poslední době stávají malým dobrodružstvím. Vládní letku čítající desítku strojů provází série technických potíží, a tak není neobvyklé, když kancléřka či prezident dorazí do cílové destinace pozdě, v náhradním stoji, nebo dokonce pronajatým soukromým letadlem. Dvacet let staré Airbusy A340 Konrad Adenauer a Theodor Heuss dosluhují a problémy mají i další vládní stroje spravované letectvem.

Německý vládní Airbus A340 Konrad Adenauer
Zdroj: ČTK/AP Autor: Thomas Lohnes

Poslední závada postihla letadlo německého prezidenta Franka-Waltera Steinmeiera symbolicky před odletem do Polska k připomínce 80. výročí začátku druhé světové války. U přistaveného Airbusu A321 nefungovala kontrolka odmazování a prezident i s delegací museli přestoupit na menší stroj A319.

Steinmeier sice oficiální program v Polsku stihnul, incident ale podtrhl nekončící sérii problémů, se kterými se stroje používané německými oficiálními představiteli potýkají.

Frank-Walter Steinmeier při odletu do Polska
Zdroj: ČTK/DPA
Autor: Bernd von Jutrczenka

Přistání s plnou nádrží

Nejviditelnější problém nastal loni 29. listopadu, když se kancléřka Angela Merkelová vydala na palubě airbusu Konrad Adenauer na zasedání skupiny G20 v Argentině. Zhruba po hodině letu, když se stroj nacházel nad Amsterdamem, ohlásil kapitán letadla kancléřce, že je stroj vážně porouchaný.

Vypadlo napájení palubní elektroniky a tím pádem i rádiový kontakt s pozemní kontrolou. S řízením letového provozu luftwaffe na letišti Kolín/Bonn piloti komunikovali výhradně satelitním telefonem. Cesta přes Atlantik bez rádiového spojení by byla příliš riskantní. Letadlo s kancléřkou se muselo vrátit.

Plně natankovaný airbus se 110 tunami kerosinu udělal nad Severním mořem obrat, aby se zbavil paliva a zamířil zpátky do Kolína nad Rýnem. Kvůli špatně otevřené klapce palivové nádrže ale v letadle stále zůstávalo kolem osmdesáti tun vysoce hořlavého paliva, což přistání zdramatizovalo.

Kapitán Jens Barfs pasažéry varoval, že dosednutí stroje může být poněkud tvrdé, což se také potvrdilo. Přistání s plnou nádrží je považováno za vysoce riskantní záležitost. Těžký stroj může přejet přistávací dráhu, což mívá fatální důsledky.

Barfs ovšem Konrada Adenauera bez problémů zastavil a pro přítomnou delegaci i doprovázející novináře se stal hrdinou. Na palubě ovšem museli všichni strávit dalších sedmdesát minut, než se podařilo dostatečně ochladit rozžhavené brzdy.

Německý vládní speciál po nouzovém přistání v Kolíně nad Rýnem
Zdroj: Reuters
Autor: Andreas Rinke

Ačkoliv kancléřku vynucený návrat do Německa nepotěšil, pro posádku měla jen slova chvály. Ministr financí a zároveň vicekancléř Olaf Scholz jen poznamenal, že „to bylo těsné“.

Merkelová strávila noc v hotelu v Bonnu, následující den odletěla menším vládním letadlem do Madridu, odkud pokračovala s aerolinkami Iberia běžnou linkou do Buenos Aires a začátek summitu G20 nestihla.

Nehoda či sabotáž? 

I když tiskový úřad vlády později uvedl, že na palubě Konrada Adenauera „nebyly v žádném okamžiku ohroženy životy“ a velitel vládní letky plukovník Guido Heinrich hovořil o „klasickém selhání součástky, ke kterému může dojít kdykoliv“, ve zpravodajských službách vyvolal incident znepokojení.

Podle informací serveru RP-Online se v rozvědce začalo hovořit o možnosti sabotáže či kybernetického útoku. V kruzích kolem Spolkového kriminálního úřadu se zase spekulovalo o použití elektromagnetického pulzu v blízkosti letiště. Důkazy však chyběly a kriminální úřad se odmítl k věci oficiálně vyjadřovat.

„Pechfógl“ Heiko Maas 

Největší a opakovaná smůla na cestách provází ministra zahraničí Heiko Maase. Letos v únoru musel během návštěvy Afriky čekat dvacet hodin na hotelu v malijském Bamaku, než pro něj z Německa přiletělo náhradní letadlo.

Začátkem dubna zase nestihl společný projev s francouzským ministrem zahraničí na půdě Organizace spojených národů. Při přistání v New Yorku bylo poškozeno kolo vládního airbusu, ten pak musel podle předpisů čekat na přistávací ploše, dokud jej neodtáhnou.

Třetí eskapáda potkala Maase v květnu, když kvůli nedostatečnému přísunu vzduchu nemohl jeho airbus nastartovat a ministr dorazil na schůzku s bulharským prezidentem s více než hodinovým zpožděním.

A smůla se ho držela i v srpnu. Když – opět před cestou do New Yorku – musel ještě v Berlíně vyměnit kvůli defektu Airbus A321 za menší A319. Ten ovšem potřeboval dotankovat na Islandu a ani zde neběželo všechno podle představ. Kvůli opožděné cisterně s palivem se mezipřistání v Keflavíku protáhlo a Maas přiletěl do Severní Ameriky s několikahodinovým zpožděním.

Heiko Maas odlétá do New Yorku náhradním strojem. V pozadí porouchaný A321
Zdroj: ČTK/DPA
Autor: Kay Nietfeld

Stroj na odpis

Nejvážnějším incidentem německé vládní letky bylo v půlce dubna nouzové přistání Bombardieru Global 5000 na letišti Berlín-Schönefeld.

Letadlo se vracelo z třicetiměsíční generální kontroly, když během letu do Kolína nad Rýnem začalo hlásit poruchu. Piloti se rozhodli pro návrat do Berlína, při přistání ale nedokázali kontrolovat pohyby stroje a ten oběma křídly střídavě narážel do ranveje. Oba piloti i letuška vyvázli bez zranění.

Společnost Bombardier během pětiměsíčního vyšetřování incidentu zjistila, že jeho technici při kontrole špatně namontovali jeden z prvků v kokpitu. Škody na stroji jsou tak velké, že by se jej nevyplatilo opravovat. Luftwaffe jej proto vyřadila z provozu. 

Německý vládní letoun po nouzovém přistání na letišti Schönefeld
Zdroj: ČTK/DPA
Autor: Paul Zinken

Vládní letku zachrání nové stroje. Do té doby musí ministři linkou

Kvůli stále častějším zádrhelům na vládních strojích vydalo na jaře ministerstvo obrany nařízení, podle kterého jsou vládní letadla k dispozici výhradně spolkovému prezidentovi, kancléřce, vicekancléři a ministrům zahraničí a vnitra.

Lety kancléřky a prezidenta jsou z bezpečnostních důvodů jištěny dalším strojem, který je buď i s posádkou připraven na zemi ke startu, nebo rovnou první stroj na cestě doprovází. Pro ostatní ministry má opatření nevyhnutelný dopad: cestovat musí běžnými linkami.

Jedním z nejhlasitějších kritiků nových pořádků je ministr pro místní rozvoj Gerd Müller. „Plnit své povinnosti v osmi desítkách zemí v Africe, Asii a Latinské Americe není jednoduché. A pokud u toho ještě musím letět linkou, je to vlastně nemožné,“ postěžoval si magazínu Der Spiegel. Místo letošní plánované jihoamerické mise, během které se měl zastavit v Mexiku, na Haiti, v Kolumbii, Ekvádoru a Brazílii, tak Müller vyrazil linkou jenom do Mexika.

V omezeném leteckém režimu budou muset němečtí představitelé fungovat minimálně do příštího roku, kdy by se měla vládní letka dočkat nové posily. Začátkem letošního roku totiž objednala tehdejší ministryně obrany Ursula von der Leyenová tři stroje Airbus A350-900, každý za 180 milionů eur.

Ursula von der Leyenová
Zdroj: Reuters
Autor: Ralph Orlowski

Další stovky milionů spolknou úpravy letadel včetně osazení protiraketovým systémem, který je u letadel světových představitelů běžný. „Je to nutné a myslím, že to každý chápe,“ prohlásila von der Leyenová k nákupu, který německé daňové poplatníky ve finále vyjde zhruba na 1,2 miliardy eur.

První nové letadlo má být do služeb německé vládní letky nasazeno v roce 2020, zbylá dvě o dva roky později. Airbusy A340 Konrad Adenauer a Theodor Heuss budou následně vyřazeny z provozu.