Mnichovský masakr sjednotil svět: Terorismus do politiky nepatří

Mnichov - Letní olympijské hry v Mnichově zažily 5. září 1972 šok. Způsobili ho palestinští teroristé, kteří tam zastřelili 11 izraelských sportovců. Při dvacetihodinovém dramatu zahynul při nepřehledné situaci na mnichovském letišti také jeden německý policista a pět z osmi teroristů. Přestože incident vzbudil pohoršení, rozhodl se Mezinárodní olympijský výbor (MOV) se souhlasem Izraele po jednodenním přerušení v hrách pokračovat.

Do historie vešla slova tehdejšího předsedy MOV Averyho Brundage, který slavnostně prohlásil: „Hry musí pokračovat!“Mnichovský masakr má podle historika Josefa Koláře ještě jeden obrovský význam. Bylo to poprvé, kdy se svět rozdělený studenou válkou sjednotil na tom, že terorismus je nástrojem politického boje naprosto neslučitelný s tím, co lidé chtějí.

Během 11. dne mnichovské olympiády, pět minut před pátou hodinou ranní, obsadili palestinští extremisté z organizace Černé září ubikaci izraelské výpravy v olympijské vesnici. Na místě zastřelili dva izraelské sportovce - zápasnického trenéra Mošeho Weinbergera a vzpěrače Josefa Romana - a devět dalších zajali jako rukojmí. Požadovali propuštění 234 většinou palestinských vězňů v Izraeli a dvou vězněných německých teroristů Andrease Baadera a Ulrike Meinhofové z Frakce Rudé armády (RAF) a domáhali se bezpečného odletu do Egypta.

Přípravy na akci probíhaly dva měsíce předem a olympijské hry byly vybrány právě proto, že jde o událost celosvětového významu, připomněl ve Studiu 6 historik sportu František Kolář: „Aby se světu připomnělo, že Palestina má své požadavky a chce se stát rovnoprávným státem.“

Historik František Kolář

„Do ubytovny se dostali velmi snadno, protože měli kopie klíčů. U prvního bytu se jim ale klíč zasekl, a proto je uslyšel izraelský vzpěrač. Otevřel dveře a uviděl zakuklené Palestince. Snažil se dveře přirazit, Palestinci ho však zastřelili a dostali se tak dovnitř.“

Následovalo vyjednávání za osobní účasti vysokých německých politiků a postupné prodlužování ultimáta daného teroristy. Celé drama vyvrcholilo v deset hodin večer. Autobus a následně vrtulník odvezl gangstery spolu s rukojmími na nedaleké letiště NATO Fürstenfeldbruck, kde jim mělo být dáno k dispozici letadlo. Nepřehledná přestřelka pak vyústila ve smrt všech devíti zadržovaných Izraelců (ty zastřelili Palestinci), pěti teroristů a jednoho policisty. Celý horor skončil až čtvrt hodiny po půlnoci, kdy byli tři zbylí teroristé zadrženi.   

Arabští teroristé ze skupiny Černé září
Zdroj: ČT24/Getty Images

Akce se stala terčem kritiky tehdejší izraelské premiérky Goldy Meirové, ale i německých politiků a odborníků: ostraha olympijské vesnice byla nedostatečná, teroristé kupříkladu v televizi sledovali, jak a kde se policisté rozmísťují, někdo kritizoval i dosti naivní postup německých politiků při vyjednávání. Velkou kritiku pak sklidila akce na letišti, kde byli nekoordinovaní a nezkušení ostřelovači, kteří ani nevěděli, kolik je únosců. Ostřelovačů bylo také málo a byli špatně vybavení.   

Jeden z teroristů pobýval v Československu

„Šlo jen o sebeobranu,“ cynicky později prohlásil Saláh Chaláf, známý jako abú Ijád, který stál v pozadí celé akce. Organizátor akce abú Dáud opakovaně řekl, že ničeho nelituje a že se za akci nikdy neomluví. Právě abú Dáud navštívil Československo nejméně desetkrát, poprvé v roce 1977 a naposledy v roce 1989. Mnichovská prokuratura na něj vydala v červnu 1999 zatykač poté, co se ve své knize Z Jeruzaléma do Mnichova přiznal k účasti na masakru. Sýrie jej ale nevydala a abú Dáud zemřel v 73 letech v Damašku v červenci 2010.

Tři přeživší atentátníci byli německou vládou již 29. října 1972 propuštěni. Stalo se tak na žádost další ozbrojené skupiny, která unesla toho dne letadlo na lince Bejrút–Istanbul–Frankfurt nad Mohanem. Únosci i tři propuštění teroristé z OH přistáli ještě týž den v libyjském Tripolisu. Dva z nich, Muhammad Safadí a Adnan Gháší, byli v dalších letech zabiti nejspíš agenty izraelské tajné služby Mossad, jediný přeživší terorista Džamál Gháší svých činů nikdy nelitoval. V roce 1999 řekl, že je pyšný na to, co v Mnichově udělal.   

Šokovaný Izrael na masakr reagoval odvetou (operace Boží hněv)

Cílem akce bylo zlikvidovat organizátory útoku. Akci Mossadu schválila i premiérka Meirová. Podle někdejšího šéfa izraelské vojenské špionáže Aharona Jariva Mossad zlikvidoval během několika měsíců až 15 teroristů, akce Mossadu se ale nevyhnula přešlapům: v roce 1973 agenti Mossadu zavraždili v norském Lillehammeru číšníka marockého původu Ahmada Bušíkího v domnění, že jde o člena Černého září Alího Hasana Salámího. Sám „šéf“ přepadu abú Ijád byl spolu s „ministrem vnitra“ Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) Hadžílem Abdal Hamídem zavražděn v lednu 1991 v Tunisu.

Odškodnění se oběti dočkaly až v roce 2004

Celkem 29 pozůstalých po 11 usmrcených obvinilo v červnu 1995 německý stát, spolkovou zemi Bavorsko a město Mnichov, že jejich policejní orgány postupovaly nekvalifikovaně proti teroristům a že na vyřazení osmi útočníků nasadily jen pět ostřelovačů. Požadovali odškodné ve výši 40 milionů marek. Mnichovský soud v září 1995 zamítl 22 žalob jako promlčené s tím, že se pozůstalí již v roce 1973 zřekli písemně nároků. V pěti případech nárokům vyhověl. Poslední dvě žaloby byly zamítnuty v květnu 1996. Nakonec Německo vyplatilo v roce 2004 pozůstalým odškodnění v celkové výši tří milionů eur, přímou odpovědnost ale nikdy nepřiznalo.

O masakru bylo natočeno několik filmů, známý je kupříkladu snímek Mnichov režiséra Stevena Spielberga z roku 2005, v češtině vyšla třeba kniha Simona Reevea Jeden den v září.

Vydáno pod