Petrohrad si připomněl konec blokády. Pro vojenskou parádu ale místní pochopení neměli

Vojenská přehlídka začala minutou ticha na památku těch, kteří zemřeli během blokády. Na Palácovém náměstí padal sníh a teplota se pohybovala kolem 18 stupňů pod nulou.

Průvodu se zúčastnilo zhruba dva a půl tisíce vojáků a kadetů z vojenských akademií. Mezi osmdesáti jednotkami s vojenským vybavením figurovaly i tanky T-34, které hrály zásadní roli v porážce nacistického Německa, dále raketové systémy a pěchotní vozidla.

Náměstím projely také raketové systémy Iskander-m, které mohou nést jadernou hlavici a jejichž umístěním do Kaliningradské oblasti Rusko znepokojilo členské státy NATO.

Petrohrad je městem polemik, odbyl protesty Kreml

Před výročím podepsalo na pět tisíc lidí petici, v níž zástupce státu žádali, aby se přehlídka nekonala. Kritici, mezi nimiž jsou i někteří pamětníci blokády, to považují za nepatřičnou vojenskou propagandu. „Měli bychom vzpomínat na ty, kteří bohužel zemřeli, kteří bohužel to období prožili v hrozných podmínkách. Nna ty, kteří přežili i nepřežili. To není vojenská oslava,“ tvrdí organizátor petice Grigorij Konnikov.

Putinův mluvčí Dmitrij Peskov reagoval pouze tím, že Petrohrad je známý svou „bohatou tradicí polemik“. 

Petrohradský rodák Putin položil květiny u pomníku v oblasti takzvaného Něvského pětníku, což je úzký pás země na levém břehu Něvy, z něhož se v letech 1941 až 1943 Rudá armáda opakovaně snažila prorazit nacistickou blokádu tehdejšího Leningradu. Věnce přinesl ruský prezident i na Piskarevský hřbitov k soše symbolizující Matku Vlast.

Sám Vladimir Putin se narodil až v roce 1952, během blokády ale zemřel jeho tehdy roční bratr.

Před zásobováním obyvatel dostal přednost zbrojní průmysl

„To, co se v Leningradu tehdy dělo, je z dnešního pohledu téměř nepředstavitelné. Nejtvrdší zkouškou byla první zima, na kterou nebylo město připraveno. Od listopadu 1941 se snížily příděly potravin na 125 gramů chleba špatné kvality. Nebyla voda, nebylo čím topit, ve městě se rozmnožily krysy,“ popsal tristní situaci Leningraďanů historik Jiří Plachý.

„Umíraly celé rodiny. U kamarádky naproti v bytě umřela starší dcera a později už nevyšla mladší dcera,“ vzpomíná paamětnice blokády Galina Portugalovová. Zmrzlé mrtvoly lidí, kteří zemřeli hlady pímo na ulici, zůstávaly na místě ležet dlouhé týdny.

Zima se nakonec stala paradoxně zachráncem obyvatel obklíčeného města, které mohlo být aspoň částečně zásobováno po hladině zamrzlého Ladožského jezera. Tato „cesta života“ ale byla primárně určena pro přesun zbrojního materiálu. V Leningradu byl totiž soustředěn zbrojní průmysl a sovětskému režimu se jej nepodařilo před začátkem blokády plně evakuovat.