Studentky nevěděly co s volebním právem, říká Čech, který žil v Saúdské Arábii

Většina saúdské společnosti je hodně konzumní a mladí lidé změny vítají. Muži a ženy ale musejí dál pořádat party odděleně. Stejný problém řeší lidé i na univerzitě nebo v restauracích, popisuje život v Saúdské Arábii český biolog a cestovatel Lukáš Synek, který v zemi pobyl tři roky. „Paradoxně v království, kde jsou svobody občanů z evropského pohledu různě omezené, můžete svobodně zkoumat hory a pouště,“ řekl Synek. Reformy bývaly ohlašované narychlo, třeba některé studentky pak nevěděly co s volebním právem.

Jak vás napadlo odjet pracovat do Saúdské Arábie? Je těžké si tam zařídit práci a bydlení?

Ve vědeckých oborech je běžné a žádoucí sbírání zkušeností v zahraničí. Moje rozhodnutí o práci v cizině urychlil fakt, že s platem vědeckého pracovníka, který v Česku nedosahuje ani statistického průměrného platu, hypotékou a manželkou na mateřské lze jen těžko něco ušetřit. Řada mých kolegů s rodinou je na tom podobně, i když publikujeme výsledky v prestižních časopisech, máme doktoráty – tím ovšem plenky v supermarketu nezaplatíte.

Saúdská Arábie je uzavřená země, nelze tam odjet a hledat práci, takže se všechno řeší dlouho předem a je to komplikovaný vícestranný proces. Zaměstnavatel je tam za své zaměstnance částečně zodpovědný a zajistí kromě vstupních formalit právě i ubytování a zdravotní pojištění.

Já jsem si ze zahraničních nabídek vybral tu na Vědecko-technické univerzitě krále Abdalláha, známé pod zkratkou KAUST, a to u rakouského profesora Hirta, kterého jsem znal a který sháněl rostlinného biologa se specializací na buněčnou biologii a mikroskopii, což je přesně moje zaměření. Protože jsem zároveň cestovatel a chtěl jsem se do Saúdské Arábie vždycky podívat, podpořila to zvědavost prozkoumat tuto zemi pro cestovatele nedostupnou. Manželka byla kupodivu zvědavá také. A tak jsme i s našimi dvěma malými kluky prožili tři a půl roku na pobřeží Rudého moře poblíž Džiddy.

Do Saúdské Arábie většinou jezdí pracovat zdravotnický personál nebo inženýři, ale akademici? Jaká je tam kvalita univerzit?

Saúdští studenti nebyli příliš nadšení z místních univerzit, systém je zastaralý. Pro zajímavost i na univerzitách platí úplná separace pohlaví. Za kvalitním a postgraduálním vzděláním se tradičně jezdilo do zahraničí, na což například král Abdalláh uděloval štědrá stipendia. KAUST je však unikátní projekt, uskutečněná vize krále Abdalláha. Jedná se o prestižní mezinárodní univerzitu, která nabízí i postgraduální studium, platí špičkové odborníky a běží tam výzkum na světové úrovni. Škoda, že je KAUST řízen spíš jako firma a postrádá svobodomyslnou akademickou atmosféru. Můj šéf a většina kolegů byli ovšem skvělí.

Jak je to v zemi s rozmanitostí médií a možnostmi dostat se na internet, na západní sociální sítě? Vím, že třeba v Íránu jsou většinou západní sítě blokovány.

Naše univerzita měla vlastní internetové připojení, přesto byla řada webů blokována, buď některé specifické, nebo podle klíčových slov. Například zadat si česky vyhledání „úsporné žárovky“ neprošlo (výraz obsahuje „porn“ – pozn. red.). Zpravodajské weby v angličtině jako Saudi Gazette nebo Arab News v podstatě reagují svojí propagandou na propagandu Západu, takže člověk musí zprávy průměrovat a používat rozum. My jsme se ale do politických věcí nepletli.

Do Arábie jste odjel i s rodinou. Jak moc odlišný je tam život? Naráželi jste na nějaké zásadní kulturní rozdíly?

My jsme bydleli přímo v univerzitním městečku, takže jsme pravou Arábii zažívali jen při cestování. KAUST je stát ve státě, ostrůvek Západu, protože areál je uzavřený, dovnitř smí jen studenti, zaměstnanci a zvané návštěvy. Platí v něm západní společenská pravidla – například ženy se nemusí zahalovat, mohly vždy řídit, dovnitř nesmí saúdská policie, muži i ženy spolu dohromady pracují, učí se, baví se. Mluvilo se anglicky.

Představte si malé město-oázu od základu vybudované v pobřežní poušti, včetně parků, sportovních zařízení, pláže, obchodů, kliniky a škol. Je tam i kino a divadlo. Dostali jsme dům s tropickou zahrádkou a žili jako ve „zlaté kleci“. Fascinující zvláštností byl mix více než sta národností, přitom platil vzájemný respekt a bylo to i obohacující, hlavně pro děti. Našli jsme si nové přátele z celého světa. Takové kampusy jsou obecným rysem v zemích Zálivu, protože kvalita nájemního bydlení v běžných arabských městech je z našeho pohledu zoufalá a vzhled měst neutěšený.

Když jsme cestovali venku po království, nahlédli jsme i do životních podmínek místních. Saúdská Arábie se v tomto příliš neliší od jiných muslimských zemí v regionu, jen je konzervativnější. Více než se Saúdy jsme venku byli ve styku s jejich gastarbajtry z jižní Asie a severní Afriky. To bylo možná největší překvapení, jak multikulturní je Saúdská Arábie, náboženství je však viditelné samozřejmě jen jedno. Pracovní pobyt těchto cizinců není nic moc veselého, ale vydělají si víc než doma, veškerý výdělek posílají  rodinám a jednou za dva roky můžou jet za nimi na dovolenou.

Nemám velké iluze ani o podmínkách Ukrajinců a Rumunů u nás, ale rozdíl mezi Saúdy a jejich pracovníky je opravdu propastný. Na venkově však i mnoho Saúdů žije velmi skromně.

Na co se vám zvykalo těžko?

Bylo nutné zvyknout si na vedro a zároveň na všudypřítomnou klimatizaci. Rozdíly teplot mezi venkem a budovami dosahovaly v létě i dvaceti stupňů. Manželka si musela zvyknout na nošení abáje zahalující tělo, když jsme opouštěli kampus, což v horku není vůbec komfortní. V terénu ji ale mohla klidně shodit. Velbloudářům to nevadilo, naopak. Problém byl sehnat některé věci pro děti v dobré kvalitě nebo věci na vaření, jako třeba hrubou mouku na knedlíky – to vše jsme museli dovážet.

Během pěti hlavních modlitebních časů musí všechny obchody, restaurace, úřady zavřít na 15 až 45 minut, aby se personál mohl jít modlit. Zaměstnanci to často berou spíš jako vítanou přestávku a sami Saúdové se těší, až se tato povinnost zruší. Většina se ale modlit jde, mešity jsou ve městech na každém kroku.

Ženy si také nemohou sednout do restaurace ani s manželem, pokud tam není speciální oddělení pro rodiny, což mají jen velké nebo dražší restaurace. Nezbývá pak než si vzít jídlo s sebou a sníst ho v autě nebo ve stínu prolézačky na dětském hřišti.

Nepříjemný je i absolutní zákaz dovozu, prodeje a výroby alkoholu, a ten platil i v KAUSTu. Kynutí těsta a poznámky z návštěvy moravského sklípku vám ovšem nikdo nevezme, pokud koláčky neopustí dům. Pozoruhodné je, jak se Arabové dokážou skvěle bavit i bez alkoholu. Velmi těžko se zvykalo na řízení ve městech, protože Arabové řídí agresivním a bezohledným stylem, nepočkají ani vteřinu, platí víc právo většího a rychlejšího auta než skutečná pravidla.

Co vás naopak mile překvapilo?

Dostupnost a kvalita zdravotní péče, alespoň v soukromé klinice a nemocnici, se kterou jsme měli smlouvu. Většina lékařů studovala v Americe, sestry byly většinou velmi profesionální Filipínky. Dále jsme si užívali celou škálu orientálních jídel od Filipín po Maroko, autenticky připravovaných přímo lidmi z daných zemí. Úžasná byla příjemná arabská zima, kolem 25 stupňů Celsia ve dne, 18 v noci, kdy jsme na dobré čtyři měsíce doma vypnuli klimatizaci.

O cestování po Saúdské Arábii teď přednášíte. Co vás vůbec nejvíc nadchlo?

Z naší „zlaté klece“ jsme mohli kdykoliv ven. Vedle krásných kaňonů s palmami, dunových pouští nebo starých tureckých pevností obecně vzpomínáme na nádherné noci při ohni pod souhvězdím Orionu a Mléčnou dráhou na našich off-road výletech do divočiny. Pěkná byla vždy setkání s obyčejnými velbloudáři. Paradoxně v království, kde jsou svobody občanů z evropského pohledu různě omezené, můžete svobodně zkoumat hory a pouště. Jen škoda, že většina místních ještě nenašla vztah ke svému životnímu prostředí, takže na známých výletních místech se hromadí odpadky po jejich piknicích.

Vždycky nás nadchla místa s vodou. Málokdo ví, že třeba v Asírských horách na jihozápadě v létě pravidelně prší, jsou tam kaňony s potoky, pár vodopádů, cypřišové lesy s tlupami paviánů, večer kvákají žáby. Co mě opravdu nadchlo, byly nesčetné galerie petroglyfů od pravěkých umělců na pouštích skalách, přitom jejich průzkum je minimální.

Jací jsou vůbec Saúdové? Národy Blízkého východu jsou většinou vyhlášené svou pohostinností, platí to i zde?

Velmi typické je, že rodina v širším slova smyslu je pro Araby nade vše. Členové rodiny jsou velmi soudržní a pomáhající si. Arabové jsou obecně velmi temperamentní, zvědaví na cizince ze Západu a jejich pohostinnost je obdivuhodná. Mockrát jsme byli pozváni na čaj, kávu, pohoštění nebo dostali ovoce, když jsme se náhodou s nimi potkali v terénu. Na venkově jsme dokonce byli i párkrát pozváni na nocleh, což bych v tak konzervativní zemi nečekal.

Pravdou zůstává, že dámskou polovinu rodiny jsem jako muž nikdy neviděl, o tom mi referovala pak manželka nebo naši malí kluci. Arabové také mají vynikající talent na jazyky, takže mimo venkov není problém s angličtinou, která se tu stala neoficiálním druhým jazykem. Vždycky ocenili naši snahu mluvit arabsky a že respektujeme jejich náboženská a kulturní pravidla. To samé ostatně já očekávám, i pokud oni přijedou do Evropy. Na cestách jsme pravidelně potkávali úžasné lidi s přirozeným nadhledem.

A jak Saúdové tráví svůj volný čas, jsou jejich možnosti hodně omezené?

Muži se po pracovních povinnostech poměrně často scházejí, ať už na rodinné či přátelské návštěvy, pije se čaj a arabská káva s kardamomem, někteří kouří šíšu. Ženy obvykle nepracují a mají dost volného času, protože standardem v rodinách jsou služky a chůvy, které se postarají o domácnost a děti. Kvůli horkému klimatu se život posouvá do nočních hodin. O víkendech se korzuje po nákupních centrech nebo piknikuje v parcích. Rozmáhá se fitness. V soukromí se pořádají party, ovšem striktně pánské nebo dámské. Slyšel jsem i o profesionálních DJkách. Otevřenější rodiny tráví víkendy na soukromých plážích. Kulturní vyžití je omezené, ale občas se nějaký festival, výstava nebo populární světová osobnost vyskytne. Naše ambasáda třeba pořádá Czech Food festival.

V posledních dvou letech však byla otevřena první kina a na několika stadionech vytvořili sekce pro rodiny, takže poprvé mohou na fotbal i ženy. Většina saúdské společnosti je hodně konzumní, ale narazíte i na muže, kteří jezdí off-road a milují své pouštní krajiny, potápí se, cestují po světě nejen za nákupy, chovají koně nebo se věnují horolezectví. Saúdská Arábie má dokonce i svou první ženu na Mt. Everestu.

Saúdská Arábie je ale stále konzervativně náboženský stát, kde funguje takzvaná náboženská policie. Měli jste s ní někdy problém a mění se nějak pravidla fungování této policie v souvislosti s reformami v oblasti ženských práv?

Náboženská policie Mutawa párkrát křičela na moji manželku v nákupních centrech, ať si okamžitě zakryje vlasy, když šla bez šátku. Přitom šátek, nebo dokonce nikáb zakrývající obličej nejsou pro cizinky povinné, na rozdíl od abáje. V roce 2016 pak ale současný král Salmán odebral těmto útvarům pravomoce, čímž je de facto zrušil.

V době, kdy jste v zemi žili, tam ještě ženy nesměly řídit, bylo to pro vaši rodinu organizačně obtížné?

V našem univerzitním městečku ženy řídit mohly, takže manželka taxikařila pro naše děti. Do Džiddy vypravovala univerzita několik autobusů denně do nákupních center a velké nemocnice, a ženy mohly na nákupy bez pánského doprovodu. Komplikace přicházela na cestách po Arábii, kdy jsme potřebovali překonávat stovky kilometrů, a přitom jsme se nemohli v řízení střídat. Naše víkendové výlety běžně vedly na místa vzdálená i 700 kilometrů, ale zvykli jsme si dělat přestávky po nějakých dvou třech hodinách. Saúdské dálnice jsou naštěstí rovné, rychlé a poloprázdné.

Když jste v Saúdské Arábii žil, reformy už probíhaly. Jak se Saúdové na rychlé změny dívají a proč k nim podle vás Rijád vůbec přistupuje?

Sledovat změny bylo zajímavé. Většinou se o nich informovalo jen krátce předem a přicházely spíš naráz. Ženy získaly volební právo u komunálních voleb, ale například naše studentky nevěděly co s ním. Získaly právo pracovat, studovat, cestovat, jít k lékaři, založit firmu i bez povolení svého poručníka. Stále totiž platí, že každá žena má svého poručníka, což je manžel, otec nebo nejstarší bratr, kteří jsou za ni zodpovědní. Od června mohou ženy řídit.

Co možná do Evropy nedoletělo, země zavedla pětiprocentní DPH a vysoké poplatky na hlavu pro zahraniční pracovníky, respektive jejich rodinné příslušníky. Mnoho středně postavených pracovníků tedy muselo poslat své rodiny domů. Nyní hýbe královstvím takzvaná saudizace pracovního trhu, kdy určité profese a živnosti – například oční optika, prodej aut, klenoty a podobně – už mohou zastávat pouze Saúdové, aby se vyřešila jejich nezaměstnanost a peníze neodtékaly do zahraničí. Tisíce Indů, Egypťanů, Filipínců se tak v současnosti balí domů. Diskutuje se, jestli se v království najde dostatek domácích kvalifikovaných sil. Nás se dotklo snad jen to, že dvakrát zdražil benzin na dvojnásobek, čili teď už stojí litr v přepočtu šílených deset korun.

Mladí Saúdové změny většinou vítají, zvlášť ti vzdělanější, protože z vlastní zkušenosti vědí, jak se žije v okolních nebo západních zemích. Změny jsou v podstatě nutné, protože se ví, že zásoby ropy jednou dojdou, a tudíž se ropné státy musí snažit diverzifikovat své zdroje příjmů.

Na co by si měli dávat turisté pozor, hrozí třeba nějaké přísné tresty za něco, co zde v Česku považujeme za zcela běžné?

Do Saúdské Arábie se zatím žádní turisté nedostanou, protože turistická víza Království nevydává. Kdo tam jede pracovat nebo na obchodní návštěvu, musí si napřed na letišti dát pozor, aby bonboniéra, co veze, neměla náplň s alkoholem nebo vanilkou. Pokud zkusí řídit, musí být extrémně obezřetný, protože úmrtnost na silnicích je velmi vysoká. Kriminalita v Saúdské Arábii je naopak téměř nulová a na cizince zde nikdo neútočí. Pokud budete respektovat běžná společenská pravidla muslimských zemí, jako nevšímat si cizích žen a vojenských objektů, nemělo by se nic stát. Nemuslim by se rozhodně neměl pokoušet proniknout do posvátné Mekky a Mediny, kam smějí pouze muslimové.

Přitom v zemi budují luxusní resorty pro turisty.

Turistická víza Saúdská Arábie už nějakou dobu slibuje, ale termín spuštění zatím není znám. Právě nyní jde ovšem zakoupit vstupenka na mezinárodní závody formule v Rijádu, ke které bude automaticky vyřízeno vstupní vízum. S nastartováním turismu se počítá v programu zvaném Vize 2030 a ty nové resorty u Rudého moře jsou jeho součástí. Dá se předpokládat, že budou přístupné pouze pro zahraniční hosty a budou v nich platit západní pravidla. Pro Saúdskou Arábii je ale mnohem zajímavější umožnit muslimským poutníkům do Mekky, aby si po pouti prodloužili návštěvu země Alláha cestováním, což je s poutnickým vízem nyní zakázané. Poutníků přijíždí několik milionů ročně.

Biolog, cestovatel a fotograf Lukáš Synek
Profil

Lukáš Synek

Je rostlinný biolog se zaměřením na buněčnou biologii a mikroskopii. Jako cestovatel a fotograf cestuje pouští i pralesem nejraději v „zemích, kam se nejezdí“. Má za sebou například úspěšnou expedici po Hedvábné stezce, včetně publikované knihy, trek divočinou Grónska nebo podél Nilu až do Chartúmu. V tradičních exotických zemích byl průkopníkem cestování s malými dětmi. Provázel v Jemenu, Iráku a Uzbekistánu. Rád se vrací především na Blízký východ, kde nyní dokonce strávil více než tři roky v Saúdské Arábii.