Ropná skvrna z íránského tankeru, který se na začátku ledna srazil s čínskou nákladní lodí ve Východočínském moři, se rozšířila už na víc než 330 kilometrů čtverečních. Nyní je velká zhruba jako celý ostrov Malta. Skutečnou katastrofou by ale bylo, kdyby se skvrna dostala k pobřeží, varují experti.
Ropná skvrna z íránského tankeru dosáhla velikosti Malty, za tři měsíce by mohla zamořit pobřeží
Studio 6: Ropná skvrna z potopeného tankeru se rychle šíří (zdroj: ČT24)
Ještě minulý týden měla skvrna asi 100 kilometrů čtverečních. Postupně se ale rozšířila až na trojnásobek. Havárii nepřežil nikdo z 32 lidí na palubě tankeru. „Jde o největší havárii ropného tankeru od roku 1991. Do oceánu uniklo neuvěřitelné množství ropy. Vrstva na oceánu je tenká a rychle se šíří,“ podotkl Roey Angel z Výzkumné infrastruktury SoWa z Biologického centra AV ČR.
Vědci z amerického Národního oceánografického centra v Southamptonu spočítali, že ropná skvrna by mohla zhruba za tři měsíce dorazit k pobřeží – nejspíš k tomu jihokorejskému. To by byla katastrofa, jelikož by ropu absorbovala půda, z níž je obtížnější „černé zlato“ odstranit.
I v moři to bude trvat dlouho. „Hovoříme o několika měsících, několika letech než se ten problém zcela vyřeší, než bude ropa zcela odstraněna,“ míní Angel. „Ropa plave na povrchu oceánu, takže ji můžeme sbírat jako škraloup. Další možnost je nasávat ropu filtry. Vedle toho existuje přirozená degradace, bakterie mohou ropu stravovat,“ konstatoval expert.
V čištění moře nyní pokračují čínští experti. Na ropné skvrny mimo jiné stříkají chemické látky, které mají vrstvu paliva rozpustit.
Podle organizace Greenpeace tanker havaroval v „důležité zóně tření ryb“, kde se páří i další živočichové, kupříkladu olihně. Greenpeace dále uvádí, že oblast v tuto část roku slouží jako zimoviště některých druhů ryb a migrují přes ni velryby jako plejtvákovec šedý nebo keporkak.
Tanker převážel z Íránu do Jižní Koreje 136 tisíc tun ropného kondenzátu. Kromě něj uniklo do vody i těžké palivo, které loď pohánělo; podle odhadů ho v lodi bylo kolem tisíce tun.
Ropný kondenzát, což je označení pro velmi lehkou ropu, se snáze než těžká ropa vypaří nebo shoří. Je ale silně toxický, má nižší hustotu, a když unikne do moře, je složité zabránit jeho šíření.
- Hořící nafta je podle expertů pro světové životní prostředí nebezpečnější než užití zbraní hromadného ničení. Látky vznikající hořením ropy totiž v přírodě zůstávají a putují bez ohledu na hranice. Při hoření ropy vznikají v nezanedbatelném množství dioxiny, dibenzofurany a polyaromatické uhlovodíky. Tyto látky vznikají při každém spalování a jejich neblahé působení se projevuje i na zdraví lidí a živočichů v arktických oblastech. Látky zvyšují riziko vzniku rakoviny a hormonálních změn.
- Procesy nastartované hořením ropy jsou nezvratné. Dioxiny v prostředí zůstávají a nedají se nijak zničit na rozdíl od bojových látek, které jsou vyráběny na jiném základu. Chronické poškození životního prostředí nepřipadá u bojových látek v úvahu už proto, že by vítězná vojska nemohla na místo jejich použití vkročit. Velmi markantní jsou ale akutní následky – zahynula by podstatná část vyšších živočichů.