Již 75 let uplynulo od chvíle, kdy došlo v největším nacistickém koncentračním táboře v Osvětimi k prvnímu hromadnému vraždění Židů. Odhady o celkovém počtu obětí se různí. „V Osvětimi zahynulo až 1,5 milionu lidí, většina byli Židé, ale je třeba připomenout i ty ostatní, ať už to byli političtí vězni, Romové nebo sovětští zajatci,“ řekl v rozhovoru pro ČT24 historik Michal Frankl.
75 let od první hromadné vraždy Židů. V Osvětimi ale umíraly i „zapomenuté“ skupiny
Historik Frankl: Osvětim je symbolem genocidy (zdroj: ČT24)
Koncentrační tábor v Osvětimi byl založen na rozkaz Heinricha Himmlera z 27. dubna 1940. „Původně vznikl jako velký, již etablovaný koncentrační tábor, jako už vznikaly v Německu od roku 1933. První bylo Dachau,“ připomněl Frankl.
Na rozdíl od jiných center vyhlazování se nacházela Osvětim v části Polska, jež byla připojena k Německu (Horní Slezsko). „Bylo to v části, která měla být zcela jasně poněmčená. Ze začátku to bylo místo pronásledování Poláků, odbojářů, začátkem roku 1941 tam bylo kolem 10 tisíc vězňů,“ uvedl historik.
Funkce tábora se ale postupně začala měnit. V září 1941 pak Himmler rozhodl, že se Osvětim stane centrem hromadného vyhlazování Židů. „Už dříve byli ale vražděni na okupovaných sovětských územích. V ostatních táborech více na východ se experimentovalo s vyvražďováním plynem,“ konstatoval Frankl.
Osvětim se stala symbolem potenciálu pro genocidu, který patří do evropských dějin. Důležité je, abychom ji neizolovali, aby to nebylo něco, co se odehrávalo daleko, s čím my vlastně nemáme co do činění. I k nám patří antisemitismus, anticikánský rasismus, odpor vůči uprchlíkům, jistá míra spolupráce v rámci okupace, tomu bychom se neměli vyhýbat.
Vznikl proto tábor Osvětim 3 s gumárenským průmyslem, kde vězni pracovali v otrockých podmínkách a šance na přežití byla mizivá. „Kolem Osvětimi byla síť asi čtyřiceti pobočných táborů, kde museli vězni pracovat v hrůzných podmínkách,“ podotkl historik.
GALERIE
Papež František navštívil Osvětim
V části tábora – Birkenau fungovaly i takzvané rodinné tábory – jedním z nich byl terezínský, druhým romský. Sekce byly odděleny elektrizovaným drátem. „Neznamenalo to, že rodiny žily úplně pohromadě. Oba se týkají českých dějin, byli tam i čeští Romové. Jsou to také tábory, které nebyly příliš připomínány,“ říká Frankl.
Z Osvětimi se podařilo uprchnout 667 lidem, 270 z nich se ale nacistům podařilo dopadnout a následně byli popraveni.
„Nejznámější případ je útěk Vrby a Wetzlera na jaře 1944 z Birkenau. Šlo o slovenské vězně, kteří už tam nějakou dobu byli. Podařilo se jim využít (bezpečnostní) skuliny. Utíkali v době, kdy se připravovaly transporty maďarských Židů, na Slovensko. Tam sepsali výpověď o tom, co vědí o vyhlazování v Osvětimi. Tu se snažili úspěšně dostat na Západ spojencům. Pak působili ve slovenském odboji až do osvobození,“ uvedl historik.