Vyhrocené kroky Donalda Trumpa – včetně opakovaného vydání devadesátidenního zákazu vstupu lidem z několika zemí – jsou lacinou figurou a divadelní show. Proto jde o čirý populismus, říká ředitel organizace Člověk v tísni Šimon Pánek. Od pondělí se koná pod záštitou tohoto sdružení festival Jeden svět, tentokrát věnovaný právě migraci a populismu.
Irák je silný obchodní partner USA. I proto vypadl z Trumpova dekretu, říká Pánek
Pánek: Trumpův populismus? Agresivita, figury, teatrálnost (zdroj: ČT24)
Čerstvě podepsaný výnos v Bílém domě se od lednového liší vyjmutím Iráku ze seznamu zemí, jejichž obyvatelé mají dočasný zákaz vstupu do USA. V Americe se nejčastěji hovoří o Bagdádu jako o strategickém spojenci v boji proti terorismu.
Irák je velkým partnerem USA, dováží ve velkém americké vojenské vybavení a to může být důvodem (jeho vyškrtnutí ze seznamu).
„Pravděpodobně mu někdo řekl: V Iráku se tak dlouho o něco snažíme a nyní budeme bránit politikům, novinářům, studentům ve vstupu?“ namítá Pánek. Podle něj se nový prezident snaží ukázat silnou vůli a snahu prosadit své, aniž by za jeho kroky byla hlubší analýza.
„Tak složitou úvahu, jako dva roky posilovat tajné služby, aby lépe oddělovaly bezpečnostní rizika od běžných lidí, prostě podstupovat nechce. Místo toho chce rychlé, silné, laciné řešení,“ dodává.
Donald Trump však tvrdí, že od začátku jen plní sliby, které voličům dal během kampaně. S podobným postojem politika Pánek souhlasí – problémem však je forma, jakou Trump po nástupu do funkce používá. „Hrubost toho instrumentu, který použil, agresivita, určitá figura a divadelní show, právě to je populismus,“ zmínil v Interview ČT24 Pánek.
Devadesátidenní zákaz se týká jen žadatelů o nová víza; držitelé platných víz budou moci nadále do USA cestovat. Oproti původnímu dekretu, který americké soudy v únoru zablokovaly, dostali též výjimku držitelé trvalých pracovních povolení známých jako zelené karty. Podrobnosti zde.
V pondělí večer začíná další ročník Jednoho světa – festivalu dokumentárních filmů o lidských právech. Shodou okolností je letos věnován tématu migrace a populismu. S prvním večerem se pojí také předání nefilmové ceny Homo Homini, určené osobám či sdružením, které prokázaly mimořádnou odvahu při ochraně lidských práv.
Letos Člověk v tísni ocenil ruský Výbor na obranu proti mučení. Nevládní organizace v Rusku hájí práva lidí, kteří jsou vystavení policejnímu násilí, mučení nebo šikaně. „Ta organizace funguje 15 let. Jsou to právníci, podnikatelé – lidé, kteří se dali dohromady, protože zažili ve svém okolí zvůli policie, soudů a dalších,“ popisuje Pánek.
Během rozhovoru padla zmínka také o financování organizace. Loni získal Člověk v tísni podle zjištění Mladé fronty DNES celkem 1,8 miliardy korun na své aktivity. Například prezident Miloš Zeman zhruba před půl rokem hovořil o neziskových organizacích jako o „pijavicích“.
Člověk v tísni pomáhá Syřanům
Přísun nemalého množství peněz je však podle Pánka většinou beze zbytku využit. „My žádný zisk neprodukujeme. Všechny prostředky použijeme na věci, které děláme… Na konci není nic, co by dostávali majitelé, něco, co by si dělili. Měli bychom se trefit ideálně do nuly, to se nám většinou podaří,“ zmínil.
„Jinak ke slovům pana prezidenta, loni jsme získali 1,5 miliardy korun mimo státní rozpočet, takže oproti příspěvkům od státu tam je více než velká rezerva,“ dodává Pánek. Člověk v tísni aktuálně působí v Afghánistánu, Kongu, Sýrii nebo na Ukrajině.