Až 70 procent lidí, kteří kvůli bídě utíkají ze Severní Korey, tvoří ženy. Zodpovědnost za obživu rodiny a snaha vydělat peníze je často vedou k ilegálnímu přechodu hranice do Číny. Tam jsou vydány napospas organizovaným skupinám obchodujícím s bílým masem.
Místo lepšího života jen další peklo. V Číně se daří obchodu se ženami z KLDR
V domech na čínsko-korejském pohraničí probíhá obchod, který přináší Severokorejcům tvrdou měnu, ale vydělávají hlavně Číňané. Žádaným zbožím jsou ženy - Korejky prodávané do zábavních podniků nebo jako nevěsty.
Poptávka je vysoká. Kvůli politice jednoho dítěte čínské rodiny dlouho preferovaly syny a ti teď hledají partnerky. Nalákat Severokorejky k ilegálnímu přechodu hranice nestojí překupníky moc práce. Po hladomoru v 90. letech jim stačila dokonce pouhá vidina jídla.
„Uvažovala jsem i o sebevraždě, ale není jednoduché zemřít. Říkala jsem si, že bych neměla zemřít v bídě jako můj bratr. Utéct z KLDR pro mě byla jediná možnost, jak přežít,“ vzpomíná uprchlice Kim Čung-ah.
Ani v Číně Korejky nečeká lehký život
I po sňatku žijí Severokorejky v Číně ilegálně - ve strachu, že je dopadnou a vrátí. „Se severokorejskými uprchlíky nezacházejí jako s lidskými bytostmi. Zejména se ženami. Jsme pro ně zboží,“ říká Parkch Kjung-hwa, další žena, která zvolila útěk.
Mnohé proto udělaly další těžké rozhodnutí. Uprchly do Jižní Koreje a děti nechaly doma. „Nemůžu se pro dítě vrátit. Stačilo by mi s ním strávit i pár dní. Ale Čína je pro mě nebezpečná. Mohli by mě unést. Spoustu Severokorejců v Číně unesli,“ tvrdí uprchlice Kim Čung-ah.
Severokorejky prchají do Číny, ani tam je ale nečeká lehký život (zdroj: ČT24)
Korejky chtějí požádat o pomoc OSN
Stud a pocit viny je nutí mlčet. Mnohé nejsou v kontaktu se svými dětmi celé roky. Malá skupina severokorejských uprchlic v Soulu sebrala odvahu a chystá se do Ameriky žádat o pomoc OSN. „Je důležité, aby jihokorejská vláda, USA, OSN a Čína uznaly, že jsme matky našich dětí na základě mezinárodního práva,“ upozorňuje Kim.
Naděje na úspěch je přesto malá. Podle mezinárodního práva jde o rodinné spory a Čína jejich nároky neuznává.