O mohutnou investici do kanálu, který by spojil Dunaj, Odru a Labe, má zájem i čínská firma, která vybudovala obří elektrárnu Tři soutěsky. Za nejmohutnějším dílem svého druhu i do jeho blízkého okolí se vydal štáb ČT. Megalomanský čínský projekt je přitom podobným mixem unikátů i kontroverzí, kolem kterých se točí i debata o středoevropském kanálu.
S kamerou u čínského vodního divu. Orlík se do něj vejde 54krát
Štáb ČT v největší elektrárně světa (zdroj: ČT24)
Je to jedna z nejambicióznějších a taky nejprobíranějších staveb v dějinách. Přes 2 kilometry dlouhá a 180 metrů vysoká přehrada i nádrž, do které by se například voda z Orlíku vešla 54krát.
Jestli je třetí nejdelší řeka světa Jang-c'-ťiang jedním z divů světa, pak elektrárna představuje její technologický klenot. Stavěla se 17 let a tehdy šlo nejen o zkrocení záplav a energii pro čínskou ekonomiku, ale také o národní prestiž. Tři soutěsky odráží politickou, ekonomickou i technologickou moc Číny – avšak za vysokou cenu.
GALERIE
Megadílo Tři soutěsky
I samotná vláda přiznala problémy v podobě korupce, škod na životním prostředí nebo riziko katastrofy. Přes milion lidí se muselo z oblasti vystěhovat. Někteří se tak rádi přesunuli do nových domů s tekoucí vodou, jiní šli pryč nedobrovolně a bez odškodného.
„Místní stranický šéf byl zkorumpovaný. Rolníkům zabavil část odškodného, které měli od vlády dostat za zatopenou půdu, a od firem bral úplatky. Stěžoval jsem si a sesadili ho. Pak na mě poslal chlapy, aby mě zbili,“ říká aktivista a bývalý rolník Fu Sien-cchaj. Už deset let leží na lůžku, přesto je pro vládu nebezpečný. Tak dlouho upozorňoval, že místní dostali zlomek toho, co vláda slíbila, až ho zmrzačili.
Veledílo na Dlouhé řece se mezitím stalo čínskou ikonou – podobně jako Velká zeď. Přehrada Tři soutěsky stála 21,7 miliardy dolarů (kolem 480 miliard Kč). Stavba začala v prosinci 1994. V červnu 2003 Čína začala napouštět přehradu a první generátory začaly vyrábět elektřinu. V Číně se nachází skoro polovina z 45 tisíc velkých světových přehrad.
Nová vodní elektrárna měla ulevit životnímu prostředí, zajistit práci pro tisíce lidí v poměrně chudé oblasti, usnadnit zavlažování a skoncovat s katastrofálními záplavami.
Kritici ale připomínají, že za oběť čisté energii z obnovitelného zdroje padla celá města a početné archeologické památky a projekt je i noční můrou pro přírodu oblasti. Stavba, která je pýchou čínského režimu, spotřebovala přes 27 milionů krychlových metrů betonu. Podílelo se na ní 250 tisíc dělníků.