Český parlament by podle Miloše Zemana měl přijmout usnesení týkající se arménské genocidy. Český prezident to řekl při setkání v Jerevanu se svým arménským protějškem Seržem Sargsjanem. Proti Zemanově návrhu se postavil ministr zahraničí Lubomír Zaorálek. „Hodnocení toho, jak se to celé dělo, bych ponechal nezávislým historikům,“ dodal šéf české diplomacie s tím, že by nepřidával žádná politická gesta. Vyvražďování Arménů Osmanskou říší jako genocidu uznalo přes 20 zemí světa, Česko mezi nimi není. Turecko takový výklad historických událostí odmítá.
Zeman označil masakr Arménů za genocidu. Chce, aby totéž učinil český parlament
Zeman do Arménie přiletěl v úterý večer. Návštěva památníku byla prvním oficiálním bodem jeho návštěvy. Oběti masakru z roku 1915 uctil položením věnce k jejich památníku. V areálu také zasadil strom s cedulkou, která masakr nazývá genocidou.
Poté následovalo jednání se Sargsjanem a rokování národních delegací Česka a Arménie. Při něm Zeman připomněl, že on sám již dříve vyvražďování Arménů Osmanskou říší za genocidu označil. Sargsjan mu za jeho postoj poděkoval. Český prezident také nabídnul Arménii a Ázerbájdžánu mírová jednání v Praze ohledně jejich sporu o Náhorní Karabach. Podle Zemana jde o návrh českého ministerstva zahraničních věcí.
Český prezident očekává, že kvůli jeho výrokům o genocidě Arménů odvolá Turecko z Prahy svého velvyslance. Stejně jako to Ankara učinila ve vztahu k Berlínu.
Zeman nazval masakr genocidou při návštěvě Sargsjana v Praze v lednu 2014. Podle tehdejšího vyjádření Hradu šlo o Zemanův soukromý názor. Česko se k zemím uznávajícím události za genocidu nepřidalo. Někdejší počínání Osmanské říše odsuzuje, ale záležitost by měla prý zůstat v rukou historiků. Tento názor například zastává Jan Hamáček. Šéf Poslanecké sněmovny PČR možnost parlamentní rezoluce nepřímo odmítl.
Hamáček: Nevidím důvod, proč bychom o tom měli jednat (zdroj: ČT24)
„V Senátu nebyl doposud takový návrh podán ani projednáván. V této chvíli nemůžu předjímat, jaký by byl výsledek,“ komentoval ideu předseda Senátu Milan Štěch (ČSSD).
Naposledy toto vyvražďování nazvalo genocidou Německo v rezoluci, kterou minulý týden přijali němečtí poslanci, což vyvolalo odmítavou tureckou reakci. Ankara prohlásila, že chce proti rezoluci přijmout konkrétní opatření, jejich detaily ale zatím neuvedla.
obrázek
Arméni jako obětní beránci
V říjnu 1914 vstoupilo Turecko do války na straně německo-rakouského bloku a utrpělo porážku od Ruska. Odpovědnost za neúspěch byla svalena na Armény. V noci na 24. dubna 1915 bylo údajně uvězněno přes 200 vůdců a intelektuálů arménské komunity. Podle dobových svědectví skončili ve vězení v Anatolii, kde byla většina z nich hromadně zavražděna. To byl první viditelný akt toho, co mnozí odborníci i politici nazývají Arménskou genocidou – plánu, který měl systematicky vyvraždit Armény v Osmanské říši.
Většina historiků podporuje v souvislosti s tureckým vysídlováním a vražděním označení genocida (v červnu 2000 napsalo 126 předních odborníků v čele s nositelem Nobelovy ceny za mír Eliem Wieselem článek, v němž uznalo Arménskou genocidu za jednoznačný fakt). Největší váhu historici přikládají svědectví arménských uprchlíků, kteří si útěkem za hranice pravděpodobně zachránili život.
Vyhánění Arménů a ničení památek
Za plánem na údajné vraždění Arménů mezi lety 1915-1918 stála mladoturecká organizace Jednota a pokrok. Na jaře 1915 byl vydán rozkaz o přesídlení arménské menšiny do pouštních oblastí Mezopotámie a Sýrie. Cestu do sběrných táborů ale kvůli krutým podmínkám neměl téměř nikdo přežít.
Vyhánění Arménů podle dochovaných informací pokračovalo až do konce první světové války, a poté bylo obnoveno v letech 1920-1923. K moci se totiž dostali turečtí nacionalisté sympatizující s ideologií mladoturků. Z dvoumilionové arménské komunity se zachránilo pouze 600 tisíc lidí.
Masové vyvražďování Arménů v letech 1915–1923
UNESCO tvrdí, že po roce 1923 bylo zcela zničeno přes 900 historických arménských památek na východě nynějšího Turecka. Proti Osmanské říši nebyly nikdy podniknuty radikálnější kroky, jelikož chyběly nezvratné důkazy. Jedinou výjimkou je proces s údajnými viníky, kteří byli souzeni v nepřítomnosti a následně usvědčeni z těžkých zločinů proti lidskosti. Nárok na restituce kvůli škodám na životech a majetku zůstává kvůli historickým nejasnostem nenaplněn.
Část Arménů později vzala spravedlnost do vlastních rukou a několik vysokých činitelů tureckého režimu bylo ve 20. letech zavražděno. Poslední odplatou byla akce Arménské tajné armády pro osvobození Arménie (ASALA), která mezi lety 1970-1980 zavraždila na 30 tureckých diplomatů. V roce 1991 Turecko uznalo nezávislost Arménie, ale nenavázalo s ní diplomatické vztahy a hranice mezi oběma zeměmi jsou uzavřeny.
- Masakr Arménů za první světové války považuje za genocidu více než 20 zemí. Jsou to například Řecko, Francie, Rusko, Slovensko a také Německo, kde existuje silná turecká komunita.
- Mnozí historici uvádějí, že o život přišlo na 1,5 milionu Arménů. Události jsou označovány za první cílenou snahu o likvidaci jiného etnika ve 20. století.
- Turecko sice uznává, že při vojenských operacích tehdy zahynulo až půl milionu Arménů, ale tvrdí, že šlo o výsledek chaosu vyvolaného boji.
- Jednalo se prý o deportace z frontových oblastí, a pokud došlo k úmrtím, byl to důsledek válečných útrap a jednotlivých excesů.
- Podle Ankary také Arméni Turky provokovali tím, že sami vraždili turecké obyvatelstvo a zrazovali svůj stát spoluprací s ruskými vojsky, jež byla válečným nepřítelem osmanské říše.
- Turecko čelí v posledních letech evropské kritice, výzvu k formálnímu uznání genocidy obdrželo už i od Evropského parlamentu.