S Tureckem můžeme krizi v Sýrii řešit i vojensky, prohlásil Biden

Spojené státy a Turecko jsou připraveny řešit situaci v Sýrii i vojenskou cestou, pokud se nepodaří konflikt urovnat pomocí diplomacie. Řekl to americký viceprezident Joe Biden po jednání s premiérem Turecka Ahmetem Davutoglem. Washington podle něj také podporuje Ankaru v boji proti separatistům z kurdské PKK, kteří jsou prý stejnou hrozbou jako Islámský stát.

„Víme, že by bylo lepší dosáhnout politického řešení, ale jsme připravení…, pokud to nebude možné, tuto operaci a odstranění Daeš zajistit vojensky,“ řekl na tiskové konferenci Biden a použil tak výraz, který se pro Islámský stát používá v arabských zemích.

Americký viceprezident rovněž podpořil Turecko v jeho postupu vůči ozbrojencům z PKK na jihovýchodě země. Spojené státy si podle něj jsou vědomy, že kurdští separatisté jsou pro Turky stejnou hrozbou jako IS. PKK je teroristická skupina, řekl Biden.

Davutoglu dal už dříve najevo, že Turecko, jehož armáda vede v posledních měsících proti PKK rozsáhlou ofenzívu na jihovýchodě svého území, nijak nerozlišuje mezi separatisty a radikálním Islámských státem. Proti němu bojuje vzdušnými prostředky koalice skoro tří desítek zemí v čele s USA.

Jedním z nejdůležitějších spojenců západní koalice v Sýrii jsou i kurdské milice YPG, ty ale Ankara považuje za spřízněné se zakázanou PKK. Tu na seznamu teroristických organizací vede nejen Turecko, ale i Spojené státy a EU.

Skupina s leninsko-marxistickým ideovým pozadím vznikla v sedmdesátých letech minulého století. Proti turecké vládě začala útočit od roku 1984 a její hlavní cíl od té doby zůstává stále stejný: získat větší nezávislost na Ankaře. Prosazování si však vyžádalo krvavou cenu v podobě minimálně 40 tisíc obětí. Vrchol vzájemného konfliktu prozatím přišel v polovině 90. let, kdy byly zničeny stovky kurdských vesnic a preživší se rozutekli do větších měst, kde začali zakládat odbojové buňky.

Zatímco do 90. let organizace trvala na vytvoření vlastního státu, postupem času své požadavky zmírnila na vyšší autonomii v rámci tureckého státu. Její akceschopnost výrazně poznamenalo zatčení vůdce Abdullaha Öcalana v roce 1999, kdy byl uvězněn pro zradu.

V březnu 2013 Öcalan z vězení vyzval stoupence PKK, aby ustoupili od bojových plánů v Turecku. Tehdy došlo k částečnému příměří, které po dlouhou dobu vydrželo. Novou vlnu konfliktu spustil letošní červenec a letecké údery Turecka proti severoiráckým táborům PKK.

Krátce po Öcalanově zatčení představila PKK pětiletý plán jednostranného příměří a snažila se zlepšit svůj obraz v očích Turků. K tomu mělo posloužit i několikrát změněné jméno strany, nakonec se ale vrátila k původnímu názvu.

PKK žádá po Ankaře, aby mohla sama více promlouvat do politického dění v zemi a svobodně spravovat své území. Dlouhodobě také usiluje o propuštění svých vězněných členů. Turecko však se stranou odmítá vyjednávat a svolilo pouze k částečné amnestii.

Zhruba před 10 lety se PKK vrátila k vyhrocené kampani proti vládě a setrvala v ní až do tajné dohody z roku 2009, která umožnila příměří. Ve stejném roce však bylo ústavním soudem zakázáno do té doby hlavní politické uskupení Kurdů: Strana demokratické společnosti. Stovky kurdských aktivistů byly následně stíhány za teroristické činy. Bojové milice PKK se tak začaly více stahovat do svých enkláv v severním Iráku.

Tyto procesy dlouhodobě kritizovala Rada Evropy a lidskoprávní organizace včetně Amnesty International. Poukazují přitom na velmi vágní definici terorismu v rámci tureckých zákonů a v řadě případů i na nedostatek důkazů. 

Protest Kurdů při turecko-syrských hranicích
Zdroj: ČTK/AP