Polsko jako poslední země EU schválila zákon o oplodnění in vitro

Varšava - Polský parlament schválil zákon, který stanoví pravidla pro umělé oplodnění „in vitro“, tedy metodou, kdy spermie oplodní vajíčko mimo tělo ženy. Proti přijetí právního předpisu se důrazně stavěla konzervativní pravicová opozice a katolická církev, která má v Polsku značný vliv. Podle ní metoda odděluje manželský sex od plození potomků.

„Dodržela jsem slovo. Zákon o umělém oplodnění in vitro je,“ prohlásila krátce po hlasování v Sejmu premiérka Ewa Kopaczová. „Je to velký úspěch pro svobodu Polska, spása pro lidi, kteří mají velký problém,“ dodala. O zákonu bude ještě hlasovat Senát, v němž má ale vládní koalice většinu, a pak ho musí podepsat prezident. Do srpna jím je Bronislaw Komorowski, který vyšel z vládní Občanské platformy (PO), pak nastoupí opoziční Andrzej Duda. Odmítnutí prezidenta podepsat zákon nicméně může parlament přehlasovat.

Sejm, který má 460 členů, zákon schválil hlasy 261 poslanců, proti se jich postavilo 176. Právní akt podpořil téměř celý poslanecký klub Občanské platformy a polovina poslaneckého klubu jejího koaličního partnera Polské lidové strany (PSL). K nim se přidali i poslanci Svazu demokratické levice (SLD) a Palikotova hnutí a nezávislí. Proti se podle očekávání postavili zákonodárci hlavní opoziční strany Právo a spravedlnost (PiS) a Sjednocené pravice.

Hlasování přihlížela i první Polka, která porodila dítě právě metodou in vitro, a po oznámení výsledku se radostí rozplakala. V Polsku se metoda in vitro, při níž spermie oplodní vajíčko mimo tělo ženy, používá už čtvrt století, nicméně tato katolická země je poslední v Evropské unii, která pro ni neměla žádné právní předpisy. Katolická církev metodu odmítá, protože podle ní odděluje manželský sex od plození potomků a může vést k ničení lidských zárodků.

Nový právní předpis zakotvuje, že metodu in vitro mohou využít manželské i nesezdané páry, pokud jim po dobu 12 měsíců nepomohou jiné postupy. Každý pár může získat nejvýše šest oplodněných vajíček. Ta, která nebudou využita, mohou být po 20 letech nabídnuta k využití, ale nesmějí být zničena.