Praha - Prchají ze svých domovů před diktátory nebo válečnými konflikty. Jen za poslední rok se rozhodlo riskovat své životy na cestě přes Středozemní moře do Evropy na 270 tisíc lidí. Itálie a Řecko už příliv uprchlíků nezvládají a žádají ostatní země o pomoc. Šéf resortu vnitra Milan Chovanec (ČSSD) v úterý míří do Lucemburku na schůzku s ostatními ministry Evropské unie, aby debatovali o návrzích Evropské komise.
Před válkou do Evropy utíkají matky s dětmi, umělci i kuchaři
GALERIE
videogallery_540766
Ministr Chovanec bude v Lucemburku hájit postoj české vlády, která odmítá kvóty pro přidělování uprchlíků. „Musíme si uvědomit, že řešíme následek a neodstranili jsme příčiny,“ tvrdí Chovanec. „Jsme v regulérní válce s mafií, která sem dováží uprchlíky, kteří za transfer do Evropy platí. Je potřeba se vypořádat se zločinci, kteří přes moře přepravují chudáky.“ Podle ministra ustala debata, která se týká potápění lodí převaděčů nebo zakládání táborů ještě na území států, odkud lidé prchají. „V současné době debatujeme jenom kvóty. Ty kvóty toho moc neřeší, protože ti lidé k nám přijdou, projdou azylovým řízením a následně se rozhodnou, že budou pokračovat dál do Evropy,“ dodává ministr.
- Evropská komise navrhuje povinné kvóty pro přijímání uprchlíků. Podle ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka (ČSSD) Česko usiluje hlavně o to, aby se EU v této otázce dohodla a aby se jednotlivé země nepřehlasovávaly. Jednou z možných cest by mohly být pouze doporučující kvóty. Více čtěte zde.
Ohrožený Schengen
Podle ministra Chovance nelze do budoucna vyloučit, že Česko uzavře před uprchlíky hranice, jako to nyní dělají státy s největšími problémy. Zatím k tomu ale podle něj není důvod. Hlavně Itálie stupňuje volání po změně azylové politiky v Evropské unii. Tento krok přišel v době, kdy sousední státy zpřísnily hraniční kontroly a vracejí zpět imigranty do Itálie. Řím teď pohrozil blíže neupřesněnými jednostrannými opatřeními.
Schengenská dohoda umožňuje volný pohyb osob mezi většinou zemí EU. Avšak Rakousko a Francie v posledních dnech posílily hraniční kontroly na hranicích s Itálií. Nepouštějí do svých zemí imigranty, kteří se pak vracejí do italského vnitrozemí. Stovky jich pak například přespávají na nádražích v Římě a Miláně. Více čtěte zde.
Nejhorší krize od druhé světové války
Podle mezinárodní organizace na ochranu lidských práv Amnesty International (AI) zažívá svět v současnosti nejhorší uprchlickou krizi od konce druhé světové války. Podle AI na tom mají podíl také politici. „Protože před uprchlickou krizí zavírají oči a nejsou přijímaná adekvátní opatření k vážnosti té situace,“ říká specialistka AI na migraci Šárka Antošová. Šéf organizace Salil Shetty tvrdí: „Jsme svědky nejhorší uprchlické krize naší epochy, během níž se miliony žen, mužů a dětí snaží přežít brutální války a zacházení pašeráků lidí a vlád prosazujících své sobecké zájmy namísto projevení základní lidské solidarity.“
GALERIE
Syrští uprchlíci připluli do Řecka
Za nejkřiklavější případ označuje AI situaci uprchlíků před konfliktem v Sýrii, kde podle AI běženci nezískali „žádnou smysluplnou mezinárodní podporu“. Před válkou už utekly čtyři miliony Syřanů a břemeno péče nesou z 95 procent sousední státy.
V pondělí začal Týden uprchlíků. Akce se snaží zmírnit napětí ve světě a podpořit uprchlíky. Koná se hlavně ve Velké Británii, připojit se ale mohou lidé po celém světě. Na sítích lidé mohou sdílet své zážitky a zkušenost s migranty, dále se konají různé happeningy a demonstrace. Organizátoři chtějí upozornit na to, že mezi uprchlíky jsou i matky s dětmi, dělníci nebo třeba umělci - lidé jako ostatní. Lákají také na kulturní akce, kde vystupují umělci z cizích zemí.
Kritice neuniklo ani Česko: Podle aktuálního Indexu integrační politiky (MIPEX) je ve vytváření podmínek pro začlenění přistěhovalců do společnosti v půli cesty. Nejhorší je situace v přístupu cizinců k politickým právům, v Česku totiž nesmí volit ani kandidovat. Závěry kritizují také špatný přístup přistěhovalců ze zemí mimo EU ke zdravotnímu pojištění a ke vzdělání. Celkově se ale Česko oproti minulým letům zlepšilo. Studie ocenila hlavně pokrok v oblasti občanských práv, především možnost získat dvojí občanství. V mezinárodním srovnání celkem 38 států EU a dalších vyspělých zemí obsadilo 24. příčku.
- "Pro integraci cizinců je nezbytné, aby cizinci měli nějaká práva. To znamená klást důraz zejména na toto zrovnoprávňování, a nikoliv na povinnosti cizinců, třeba povinnost učit se více česky, navštěvovat kurzy, být bohatší a úspěšnější,„ říká Pavel Čižinský, právník z Multikulturního komunitního centra. “Pro integraci je především potřeba, aby se cizinci mohli plnohodnotně účastnit společnosti."
Do Česka přitom uprchlíci míří výjimečně. „Určitě tady hraje roli to, že český jazyk je složitý a komunity cizinců jsou tady velmi malé. Podpora třeba Afghánců nebo Somálců je tady v podstatě nulová,“ připomíná ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům Martin Rozumek. Zároveň upozorňuje, že mezi uprchlíky převažují – na první pohled paradoxně – ti bohatší a vzdělanější. „U uprchlíků vidíme, že se do Evropy spíše dostanou ti, kteří mají vůbec finanční možnosti na tu nelegální cestu. Často mají dobré vzdělání, konkrétně u Syřanů se skoro nesetkáme s někým, kdo by měl vyloženě nízké vzdělání, nízkou kvalifikaci.“
„Věřte mi!“
Jsou i tací, kteří se nemuseli na své cestě do bezpečí vydat převaděčům nebo absolvovat hazardní plavbu. Syřan Mohamed Al Hadžar měl díky své kariéře vrcholového sportovce kontakty v mnoha zemích. Doma v Sýrii se před třemi lety dostal do vážného konfliktu s režimem. Poté, co strávil několik dní ve vězení, rozhodl se emigrovat.
Mohamed Al Hadžar
Na rozdíl od jiných měl to štěstí, že se do Evropy dostal letadlem. V Česku získal azyl a dnes provozuje arabské bistro v Teplicích. „Díky bohu jsem se dostal do Teplic, řekli mi, že tu jsou Arabové. Přijíždí sem hodně lidí z Kuvajtu do lázní. A lidé už vědí, že jsem ze Sýrie,“ vypráví Mohamed Al Hadžar. Pracuje jako úspěšný kuchař. Česko pro něj není přestupní stanicí do západní Evropy. Přesto zde nechce zůstat trvale, válka podle něj jednou skončí a s ní i důvody pro emigraci. „V Česku je nádherně, ale naše země je naše země. My jsme sem nepřišli z nějaké zamilovanosti, ale protože jsme neměli jinou možnost. Věřte mi!“