Evropská unie by měla být připravena proměnit asociační dohodu s Ukrajinou v její skutečné členství, splní-li země stanovené podmínky. Naopak pomyslné dveře Severoatlantické aliance by měly pro Ukrajinu zůstat uzavřené. V rozhovoru pro Českou televizi to řekl bývalý polský prezident Aleksander Kwasniewski, který přicestoval do Česka na bezpečnostní konferenci.
Kwasniewski: EU musí být Ukrajině otevřená, NATO ale ne
Situaci na Ukrajině a v Rusku se věnoval Aleksander Kwasniewski již ve svém příspěvku na konferenci (více zde). V rozhovoru pro ČT se více zaměřil na možnou budoucnost Ukrajiny, pro kterou podle polského exprezidenta budou klíčové především postoje současných zemí EU. Ty se musí jednotně postavit k Rusku, ale také aktivně podpořit samotnou Ukrajinu. „Veškerá podpora ve stylu poradenství, předávání zkušenosti a také finanční pomoci jsou potřebné a důležité,“ poznamenal Aleksander Kwasniewski.
Proti Rusku pomohou nejlépe americké základny, věří Kwasniewski
Vůči Rusku by potom muž, který by k němu vzhledem ke své politické minulosti měl mít z porevolučních polských prezidentů nejblíže, volil koordinovaný a tvrdý postup. „Nechceme Rusko oddělovat, nechceme Rusko ponižovat, ale chceme říct prezidentu Putinovi, že by měl změnit svoji politiku. Měl by jednat s Ukrajinou jako suverénním státem. Tato země má právo rozhodnout se o své budoucnosti. Můžeme k přesvědčování používat různé metody. Vím, že sankce nejsou ideální, ale nemáme nic lepšího,“ uvedl Kwasniewski s odkazem na někdejší ruskou resp. sovětskou politiku vůči Polsku a Československu. „Dobře víme, jaké to je, být zemí pod ruským vlivem. (…) Musíme chápat, že taková politika je absolutně nepřijatelná. Jestli chceme zastavit takové tendence Ruska, tak musíme být jednotní a chytří,“ podotkl.
Za možné krajní opatření, kterého se Rusko obává, považuje Aleksander Kwasniewski výstavbu amerických vojenských základen v nových členských zemích NATO. „Musíme Rusům říct: Drazí přátelé, jestli svou politiku nezměníte, tak takový bude důsledek. Jestli změníte, tak my od toho odstoupíme, protože toho nebude zapotřebí,“ nastínil Kwasniewski, který byl polskou hlavou státu mezi lety 1995 a 2005 a ve vrcholné politice se pohyboval již před rokem 1989. Zdůraznil přitom však, že otevřená válka s Ruskem nepřipadá v úvahu: „Taková válka je nesmyslná a nedá se vyhrát.“
Ukrajina do EU? Proč ne, když splní podmínky
Ukrajina má navzdory občanské válce, která se rozpoutala na východě země, od minulého roku asociační dohodu s Evropskou unií. Ačkoli polský exprezident míní, že „mezi dohodou a členstvím je dlouhá cesta“, nestaví se proti vstupu Ukrajiny do Unie. Musí ale v tom případě splnit veškeré podmínky, což pro ni nebude snadné. „Pro Polsko to bylo patnáct let, pro Česko podobně. Pro Ukrajinu to bude delší cesta, ale myslím si, že EU by měla Ukrajině říct: Jestli splníte tyto úkoly, provedete potřebné reformy, pak máte šanci stát se na konci tohoto procesu členy našich struktur, našeho systému – Evropské unie. Je třeba povzbudit hlavně mladé lidi. Reformy vůbec nejsou lehké, některé jsou docela bolestné,“ shrnul.
V potřebných reformách přitom je Ukrajina na dobré cestě a až nečekaně se blíží západním standardům. „Dělá velké změny. Porošenko, který je sám oligarchou, začal s tzv. deoligarchizací neboli odstřihnutím oligarchů od moci, přerušením vazeb mezi politikou a byznysem. Teď na to mají jedinečnou příležitost, protože jsou oligarchové na Ukrajině historicky nejslabší. Ztratili spoustu peněz, podniků a půdy,“ popsal Kwasniewski, jehož vazby na Ukrajinu jsou dlouholeté a úzké. V době oranžové revoluce po zmanipulovaných prezidentských volbách v roce 2004 se vložil do dění a bývá považován za klíčovou osobnost, která zabránila eskalaci sporů a situaci naopak uklidnila. Později byl také například vedoucím mise Evropského parlamentu, která přijela zjistit, jaká je situace uvězněné expremiérky Julije Tymošenkové a dalších opozičních politiků.
Kwasniewski: Ukrajina je v těžké situaci, ale snaží se (zdroj: ČT24)
Za úspěšný výplod ruské propagandy přitom považuje Aleksandr Kwasniewski vnímání Ukrajiny jako černé díry na peníze. „To, co jsem slyšel i v Praze, bylo: Finanční pomoc Ukrajině nemá cenu, protože vše mizí v černé díře a oligarchové všechnu rozkradou. To není pravda, je to součást ruské propagandy,“ upozornil.
Ačkoli je však Aleksander Kwasniewski nakloněn co nejužším vztahům Kyjeva s Bruselem – což není novinka, Polsko propagovalo spolupráci s Ukrajinou již za Kwasniewského vlády – zcela jinak se staví k myšlence na zapojení Ukrajiny do Severoatlantické aliance, alespoň prozatím. „Bylo by chybou, kdybychom teď začali mluvit o ukrajinském členství v Alianci. To je přespříliš a o tom bychom měli mluvit s Ruskem,“ zdůraznil. Samotné NATO potom označil polský exprezident za špatně připravené – nedokáže „zastavit hybridní válku se zelenými mužíky“, špatně spolupracují rozvědky členských zemí a navíc řada zemí dává na obranu příliš málo peněz.
Aleksander Kwasniewski
Nejúspěšnější a zřejmě i nejpopulárnější polský levicový politik od pádu komunismu se narodil v západopomořanském Bialogradu v roce 1954. Byl členem Polské sjednocené dělnické strany, tj. nositelky komunistické moci v Polsku před rokem 1989 – rozhodně přitom nebyl řadovým členem „z povinnosti“. V roce 1985 se stal ministrem mládeže v Messnerově vládě a poté, co Sejm vyslovil vládě nedůvěru, získal křeslo i v novém Rakowského kabinetu. Účastnil se jednání u kulatého stolu, v roce 1990 potom vstoupil do sociálnědemokratické strany, kterou dalších pět let vedl, aby v roce 1995 velmi těsně porazil v prezidentských volbách Lecha Walesu. O pět let později naopak vyhrál volby velmi suverénně, když získal nadpoloviční většinu hlasů již v prvním kole. Jako prezident přivedl Polsko do NATO a Evropské unie. S jeho odchodem z funkce také v Polsku skončilo období úspěchů levice a nastala doba soupeření konzervativního Práva a spravedlnosti s liberálněkonzervativní Občanskou platformou.