Vznik státu není ani tak právní akt jako faktická událost. Podle Vladimíra Balaše z Ústavu státu a práva Akademie věd státy vznikaly původně tak, že určitá populace obsadila území, které nikdo nenárokoval, a uplatňovali tam moc. Kde je ale zájemců o půdu víc, tam může pomoci mezinárodní soudní dvůr. Otázky ohledně vyhlášení států vzbudil Vít Jedlička, který v dubnu založil stát Liberland na pomezí Srbska a Chorvatska, které nicméně tvrdí, že se nároku na území nevzdaly.
Vyhlášení státu se obejde bez soudu, u sporných území je potřeba
Kritéria vzniku státního útvaru v obecné rovině naznačuje Montevidejská úmluva z roku 1933. „Stát musí mít stálé obyvatelstvo, musí efektivně kontrolovat území, musí mít vládu nebo vykonávat nad územím a obyvatelstvem nějakou moc a musí být způsobilý vstupovat do vztahů s ostatními státy,“ vyjmenoval Vladimír Balaš, který působí na Ústavu státu a práva Akademie věd. Aby mohl mít vztahy s jinými zeměmi, ty ho musí jako stát uznat.
Při vytváření státu nehrají přitom roli společné znaky obyvatelstva, jako je kultura, jazyk nebo historie. „Původně státy vznikaly tak, že se populace nasunula na nějaké území, které nikdo nenárokoval, a tam začali uplatňovat moc. Když to bylo v dobré víře, nikdo je nerušil, dokázali to uhájit, tak tam vznikl státní útvar,“ přiblížil Balaš. Doplnil, že vznik státu se nepotvrzuje na nějakém úřadu. „Je to skutečnost, která se osvědčuje tím, že existuje území, které tento stát spravuje, a obyvatelstvo, které je spravováno. Je to faktická událost, není to právní skutečnost. Právo s tím jenom spojuje nějaké následky,“ vyložil.
Jak se zakládají státy (zdroj: ČT24)
Stoupající voda mění hranice a pohlcuje státy
Územím se myslí suchozemská část planety, volných parcel ale moc není. Kdo by se kvůli tomu obracel směrem k oceánům, neuspěl by. I na moři by se dnes těžko zakládal nový stát třeba v podobě plovoucího města. I když se totiž mořská hladina zdá jako neobsazená plocha, už je rozdělena. „Část mají ve správě pobřežní státy, část má mezinárodní společenství,“ doplnil Balaš. Něco jiného je ale v případě ostrovních států, které jsou ohroženy klimatickými změnami. Jak stoupá voda, tak se některé ostrovy zaplavují a státy ztrácí půdu. „V tomhle nemá mezinárodní právo ještě úplně jasno. V zásadě by ale asi nebránilo nic tomu, aby národ, který žije na tomto území, spravoval oblast i poté, co dojde k zatopení,“ řekl Balaš.
Kde by ale vznikly spory o území mezi dvěma a více státy, mohou se obrátit na nestranný orgán. „Řada sporů byla řešena jak mezinárodní arbitráží, stálým rozhodčím soudem, tak mezinárodním soudním dvorem,“ uvedl Balaš. Při posouzení třeba kontinentálního šelfu využijí i odborné posudky, které za pomoci geologického hlediska pomáhají určit, čí nárok na území je oprávněný. Hodně se s oteplováním pólů mluví i o obsazení území Arktidy, kde jsou ale rozhodnutí mezinárodních orgánů podle Balaše respektována. V mezinárodním právu prý není nic, co by bránilo efektivnímu vyřešení územního sporu.
Liberland není stát
Vít Jedlička sice 13. dubna vyhlásil založení Liberlandu, podle Balaše to ale není stát. Problémem je nejen to, že Srbsko a Chorvatsko zpochybňují, že by si na vytyčené území nečinily žádný nárok, ale i to, že Jedlička jednal jako soukromá osoba. „Když se podíváte na zámořské objevy, ani jeden ze silných a mocných pirátů nebo mořeplavců, když objevil nějaké území, tak ho nenárokoval pro sebe jako pro soukromou osobu, ale potřeboval za sebou vždy vlajku suveréna, který efektivně dokázal podržet nárok. Kdyby Jedlička řekl, že to nabývá ve prospěch České republiky, tak by možná byl nárok silnější a mohli bychom se do toho lépe vložit. Ale to jsou spekulace za předpokladu, že by to Srbsko a Chorvatsko nenárokovaly,“ řekl Vladimír Balaš.