Politolog: Clintonová fascinuje voliče tím, že se s ní stanou součástí dějin

V Bílém domě může poprvé v historii usednout žena a pro řadu voličů demokratické kandidátky Hillary Clintonové může být lákavá představa, že se podporou někdejší první dámy stávají součástí dějin. V Událostech, komentářích to prohlásil politolog z Bostonské univerzity Igor Lukeš.

Sedmašedesátiletá Clintonová potvrdila svůj záměr kandidovat na prezidentku Spojených států v neděli, jako o hlavní nominantce demokratů pro prezidentské volby v roce 2016 se o ní spekulovalo ale už několik let, a někdejší ministryně zahraničních věcí tak jen potvrdila všeobecná očekávání. Dnes také zahajuje svou kampaň návštěvou státu Iowa, dějiště prvních demokratických primárek na počátku příštího roku. Poté by měla zamířit na severovýchod USA do státu New Hampshire.

„Hillary je jako kulový blesk, dokáže na nohy postavit sál několika tisíc lidí, navíc je to žena – a fascinuje tím, že ten, kdo ji bude volit, stane se součástí dějin,“ ohodnotil její prezidentské šance politolog Igor Lukeš ve vysílání ČT24. „Má charisma, a pokud dá do kampaně více emocí (než při kampani v roce 2008), má velkou šanci se do Bílého domu dostat,“ doplnil bývalý český velvyslanec ve Spojených státech Petr Kolář. Právě emocionální chlad Clintonové při jejím prvním pokusu o prezidentský úřad kritici často vyčítali, někdejší senátorka za stát New York nakonec kandidaturu vzdala ve prospěch současného prezidenta Baracka Obamy.

Tenký led? Obama a zahraniční politika

Právě Obama bude podle znalců amerického prostředí představovat pro Clintonovou hlavní překážku. Jak konstatoval Kolář, „vždy je těžší navazovat na politika ze stejné politické strany,“ protože po dvou volebních obdobích voliči cítí potřebu přepřáhnout a dát příležitost oponentské partaji, v tomto případě republikánům, kteří neuspěli ani s Johnem McCainem (při Obamově první kandidatuře), ani s Mittem Rommneym ve chvíli, kdy stávající prezident mandát obhajoval.

„Jejím problémem bude, že se bude muset do určité míry distancovat od svého prezidenta, jemuž sloužila jako ministryně zahraničních věcí, a zároveň nevypadat jako zrádce,“ podotýká na adresu Clintonové Lukeš. Působení prezidentské kandidátky v Obamově administrativě potom při vyjmenovávání předvolebních nástrah akcentuje i bývalý poradce prezidenta Václava Klause a premiéra Mirka Topolánka Tomáš Haas. „Její silnou notou je zahraniční politika, ale ani zahraniční politika prezidenta Obamy neměla valný úspěch,“ dodává s odkazem na ukrajinskou krizi.

„Barack Obama při nástupu do úřadu nabízel otevřenou dlaň všem dosavadním soupeřům Ameriky a chtěl navodit jinou atmosféru ve vzájemných vztazích. Na druhé straně barikády si to ale vyhodnotili v mnoha případech jako slabost Ameriky a upadající zájem Spojených států o to, aby hrály ve světě zásadní roli,“ doplňuje diplomat Kolář; zároveň má ale zato, že „svou roli ministryně zahraničí splnila velice dobře“ – a navíc podle Koláře nemá v táboru republikánů výrazného protikandidáta.

Má obyčejný Američan modrý límeček?

V kampani se chce bývalá první dáma zaměřit na „obyčejné Američany“ – zdánlivě vágní a bezobsažné pojmenování nese podle Lukeše hlubší význam: „Ve videu Hillary Clintonové vidíme účinkovat afroamerickou rodinu, asijsko-americkou ženu, dvě lesbičky, dva mladé muže, kteří se drží za ruku. To všechno je výborné, to jsou skupiny, které ji budou radikálním způsobem podporovat – ale do Bílého domu ji nedostanou. Tam se dostane jedině, pokud se jí podaří oslovit velikou skupinu amerických voličů.“

Jak potom uvádí Haas, Clintonová může stále sázet na tradiční demokratické voliče, tzv. modré límečky. „Blue collar workers, dělníci, stále ještě existují, i když možná jen jménem, protože nepracují u běžícího pásu v modrých montérkách.“ Nasvědčovat by tomu mohly i poslední americké prezidentské volby, kdy Obamu v Bílém domě potvrdily zejména hlasy z Oblasti Velkých jezer, někdejší bašty amerického automobilového průmyslu.

Vydáno pod