Řím - Dva roky uplynuly od chvíle, kdy nový papež František zdravil davy na Svatopetrském náměstí. Jeho zvolení bylo překvapivé. V rozhovoru pro mexickou televizní stanici Televisa uvedl, že nevěděl, co říct. František cítí, že ve funkci bude jen krátkou dobu. Prý mu nevadí, že je papežem, někdy by ale rád vyrazil do pizzerie, aniž by ho někdo poznal.
František 2 roky od zvolení: Někdy bych šel jen tak na pizzu
Novinář Zikmund: Podle Františka má být církev milosrdná (zdroj: ČT24)
František schvaluje rozhodnutí svého předchůdce rezignovat kvůli špatnému zdravotnímu stavu dříve a nezůstat papežem až do smrti. „Mám pocit, že můj pontifikát bude krátký, čtyři nebo pět let, nebo dokonce dva nebo tři roky. Dva roky už utekly. Je to takový zvláštní pocit,“ prohlásil papež v rozsáhlém rozhovoru. „Cítím, že mě Pán umístil do této funkce jen na krátkou dobu,“ dodal s tím, že uvažuje podobně jako gambler, který „přesvědčí sám sebe, že prohraje, aby nebyl zklamaný, a když vyhraje, tak je šťastný“.
Martin Zikmund, zahraniční redaktor Katolického týdeníku:
„Kdyby kardinálové věděli, jak se František vybarví, pravděpodobně by ho nezvolili. Podle Františka by měla být církev především milosrdná – i vůči hříšníkům. Hlavní změnou je styl života. To se projevilo hned po konkláve, kdy si šel do šatny pro své oblečení a kufr a sám zaplatil šatnářce. Posléze odmítl bydlet v Apoštolském paláci. František nastavuje zrcadlo ostatním církevním funkcionářům. Mění atmosféru v církvi.“
Benedikt XVI. v roce 2013 jako vůbec první hlava římskokatolické církve za 600 let rezignoval na svou funkci. „Obecně si myslím, že to, co Benedikt odvážně udělal, bylo otevření dveří dalším emeritním papežům. Benedikt by neměl být považován za výjimku,“ podotkl František, který se ve svých 78 letech těší dobrému zdraví. Automatický odchod do důchodu v osmdesáti letech by ale u papežů nepodpořil.
GALERIE
Papež František zdroj: ČTK/NurPhoto/Massimo Valicchia
František také vzpomínal na den, kdy se stal papežem. Do odpoledne podle svých slov nic netušil a připravoval se na návrat do Buenos Aires. „Pak se něco stalo, nevím co. Viděl jsem různá znamení. Ptali se mě na můj zdravotní stav. Bylo to překvapení i pro mě,“ konstatoval František.
Po druhém kole hlasování už bylo jasno. Kardinál Hummes ho prý políbil a apeloval na něj, aby nezapomněl na chudé – právě to ho vedlo k výběru jména František po Františkovi z Assisi, zakladateli žebravého řádu františkánů.
Když vyšel na slavný balkon před davy lidí, kteří ho nadšeně vítali, nevěděl, co říct. Nakonec uvedl: „Modlím se, aby mi Bůh požehnal skrze vás. Bylo to spontánní, i mé modlitby za Benedikta,“ poznamenal František.
František postrádá rodnou Argentinu… a pizerii
Po dvou letech ve funkci František tvrdí, že mu „nevadí být papežem“. „Jediná věc, kterou bych chtěl, je dostat se někdy ven bez toho, že by mě poznali, a zajít si do pizzerie na pizzu,“ uvedl papež s tím, že mu chybí, jak se kdysi ještě jako biskup v Argentině mohl svobodně pohybovat po metropoli Buenos Aires.
František dnes vyhlásil mimořádný Svatý rok věnovaný milosrdenství, který má začít 8. prosince, tedy 50 let od konce druhého vatikánského koncilu. Skončit má tento rok 20. listopadu 2016. Svatý rok je v katolické křesťanské tradici rokem odpuštění dluhů a trestů za
spáchané hříchy. Jeho tradice byla založena na konci 13. století. Naposledy Svatý rok vyhlásil papež Jan Pavel II. v období let 2000 a 2001. Tehdy Vatikán navštívilo 30 milionů poutníků.
Papež František se těší značné popularitě. Jde o prvního jezuitu a zároveň prvního duchovního z Jižní Ameriky, který usedl na vatikánský stolec. Proslul svojí skromností. Snaží se o reformu církve. „Papež chce decentralizaci – aby Řím nerozhodoval každou titěrnost, ale rozhodovali spíš místní biskupové,“ uvedl Zikmund. František boří různá tabu – třeba co se týká homosexuálů nebo pedofilii mezi církevními hodnostáři, když prohlásil, že asi 2 procenta těchto hodnostářů jsou pedofilové.
Od svého zvolení obrací pozornost katolické církve k ochraně slabých a znevýhodněných lidí. Nedávno například prohlásil, že první na řadě v péči o staré či umírající musí být jejich rodiny. Pouze v případě, že toho nejsou schopny či jejich blízcí trpí vážnou nemocí, měla by být péče na zdravotnických zařízeních.