Berlín - Státním pohřbem se dnes Berlín rozloučil s bývalým německým prezidentem Richardem von Weizsäckerem, který zemřel 31. ledna ve věku 94 let. Současný prezident Joachim Gauck ve smutečním projevu označil Weizsäckera za morální autoritu, podle níž budou posuzovány všechny budoucí německé hlavy státu.
Samozřejmá morální autorita, pronesl Gauck nad rakví Weizsäckera
„V ústavě není zakotveno, že prezident má být morální autorita. Richard von Weizsäcker to ale zvládl suverénně, přátelsky a samozřejmě. Stanovil tak měřítko pro vykonávání prezidentského úřadu,“ řekl Gauck. Podle něj se tak Weizsäcker stal pro většinu Němců ztělesněním prezidentství a Němci se díky němu naučili znovu mít rádi vlastní národ.
Weizsäcker proslul tím, že označil 8. květen 1945, tedy den německé porážky ve druhé světové válce, za „den osvobození Německa od nelidské nacistické diktatury“. Za tento výrok u příležitosti 40. výročí konce války si vysloužil celosvětové uznání. Usiloval také o sjednocení obou německých států.
GALERIE
autor: Markus Schreiber, zdroj: ČTK/DPA
Rozloučení s bývalým prezidentem v Berlínském dómu se zúčastnila celá německá politická elita. Kromě Gaucka vystoupil s projevem také ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier. V lavicích na shromáždění zasedla i kancléřka Angela Merkelová, která ještě v úterý byla na pracovní návštěvě Kanady a dnes odpoledne by měla v Minsku jednat o zastavení bojů na Ukrajině.
GALERIE
photogallery_507535
Weizsäcker se angažoval i v otázce urovnání česko-německých vztahů, což ve smutečním projevu připomněla i bývalá místopředsedkyně Spolkového sněmu Antje Vollmerová. Spolu s bývalým československým a českým prezidentem Václavem Havlem patřil k iniciátorům smlouvy mezi Československem a Německem o dobrém sousedství podepsané v roce 1992.
S Havlem pojilo bývalého německého prezidenta i osobní přátelství. Havel označoval Weizsäckera za učitele svého prezidentství, za symbol rozumného člověka, který chce mír, je odvážný a říká i nepopulární věci.
Německým prezidentem byl Weizsäcker od července 1984 do června 1994. Jako první bonnský politik přesídlil krátce před ukončením mandátu s úřadem do obnoveného sídelního města Berlína.