Štrasburk - Obavy, že původní unijní země zaplaví dělníci a řemeslníci z východu, byly plané, potvrdila zpráva Evropského parlamentu. Její autoři zároveň odsuzují přechodná opatření, která lidem z nových států omezují přístup na společný pracovní trh.
Obavy, že Západ zaplaví dělníci z východu, byly mylné
Některé státy se obávaly, že Rumuni a Bulhaři budou brát lidem ve střední a západní Evropě práci. Loňské statistiky ale nic takového nepotvrdily. Ti, kdo hledali příležitost za hranicemi, odešli totiž dřív, než jim Unie oficiálně otevřela dveře. Pravdu měly země, které se nebály pustit je na své pracovní trhy. Z dvaceti pěti jich bylo jen deset, včetně České republiky.
„Do ČR přijelo jen asi 4500 pracujících z Bulharska a tři tisíce z Rumunska. Ve srovnání se Slováky to je extrémně malé číslo,“ uvádí ředitel ECAS Tony Venables. Práce v Česku láká hlavně Ukrajince. Za nimi jsou Slováci a Vietnamci a nakonec Poláci a Rusové. Bulhaři a Rumuni míří raději na jih – do Španělska, Itálie, Řecka. „Vyvrací to mýtus polského instalatéra. Není třeba obávat se posledního rozšíření Unie, stejně jako těch předešlých,“ dodává Venables.
Ani Češi nemohou pracovat, kde se jim zachce. Omezení stále platí v Rakousku, Německu, Dánsku, Belgii a Francii. „Přechodná opatření jsou naprosto zavádějící. Vedou k nerovnostem mezi občany z různých částí EU, takže bychom se jich měli vzdát,“ tvrdí Jean Lambertová britská europoslankyně za Zelené.
Jaký vliv bude mít na pohyb pracovních sil v Evropě rozšíření schengenského prostoru, se teprve ukáže. Velké přesuny se ale nečekají. Svobodně cestovat a pracovat ve kterémkoliv státě je základním právem občanů Evropské unie. Země mají právo je omezovat do května příštího roku bez udání důvodu. Pokud by v tom chtěly pokračovat, musejí to řádně zdůvodnit.
Barbora Šámalová