Bagdád - Operace Pouštní bouře byla součástí války v Perském zálivu, což byl ozbrojený konflikt mezi Irákem, kde tehdy železnou rukou vládl Saddám Husajn, a koalicí 28 států (včetně tehdejšího Československa) v čele s USA, kterým OSN poskytla mandát k provedení vojenské operace za účelem osvobození Kuvajtu.
Operace Pouštní bouře trvala 43 dní
Vrchní velitel koaličních sil generál Norman Schwarzkopf měl jasný plán. Prvním cílem musí být nepřátelské radarové a protiletecké systémy. Pátý den byla irácká protiletadlová obrana vyřazena z provozu a začalo vytrvalé bombardování. Spojenecká operace trvala 43 dnů.
Irácko-íránská válka Saddáma Husajna a jeho režim finančně zruinovala. Dlužil 15 miliard dolarů Kuvajtu a dalších 15 miliard Saúdské Arábii. Další půjčky mu byly zamítnuty. Husajn se tedy vydal cestou nátlaku na Kuvajt. Tvrdil, že Iráku náleží ušlý zisk ve výši 22,4 mld. dolarů z ukradené ropy těžené Kuvajtem metodou šikmých vrtů u ropného pole Rumaila, které leží na hranici obou států. Dále rozhodl, že Kuvajt je historicky 19. provincií Iráku.
GALERIE
Vojáci jsou na práci
Josef Vacek, historik:
„Irácká invaze do Kuvajtu dokázala sjednotit do té doby nesmiřitelné rivaly. Tehdejší Arabská liga si nemohla dovolit nechat přerůst Irák přes hlavu. Irák navíc v té době spoustě zemím ligy dlužil miliardy dolarů.“
Vzhledem k tomu, že Irák nezaznamenal žádné příliš negativní reakce na svá prohlášení, rozhodl se k vojenské akci. Irácké elitní jednotky tak 2. srpna 1990 vtrhly s obrovskou přesilou do Kuvajtu a po krátkém boji jej obsadily. OSN přijalo rezoluci, která vyzývala Irák, aby se okamžitě stáhl.
V československém praporu byli vzdělaní vojáci
Perský záliv znamenal pro Československo první operaci po druhé světové válce, navíc v rámci NATO. „Armáda byla dobře vycvičena, šedesát procent vojáků mělo vysokoškolské vzdělání. Celý sbor okupaci tehdejšího Kuvajtu odsuzoval, nejednalo se pouze o plnění rozkazu,“ řekl Lubomír Šmehlík, bývalý zástupce velitele praporu pro protichemickou ochranu.
Protichemický prapor byl praporem dobrovolníků. „Měli jsme pocit, že musíme pomoci tak malému státu, který byl napaden, a je třeba pomoci mu opět získat svobodu,“ podotkl Šmehlík, jehož úkolem bylo organizovat chemické zabezpečení ve prospěch Saúdské Arábie.
I u českých vojáků se posléze objevily příznaky „syndromu Perského zálivu“. „Například Petr Horák, jemu je přes 40 let a vlastně mu končí veškeré uplatnění ve společnosti,“ řekl Šmehlík. V Americe je přitom nemoc uznána jako nemoc z povolání a vojákům je poskytována patřičná péče.