Gračanica - Hlavní příjezdovou silnici do Gračanice pokrývá souvislá vrstva bláta a z obou stran ji lemují oprýskané krámky a nedostavěné domky. Nijak zvlášť se od nich neliší ani místní správní centrum, které zevnitř spíš připomíná vesnické zdravotnické středisko. Že je tato budova se žlutou fasádou něčím výjimečná, naznačuje jen modrá cedule se znakem OSN a okolo stojící bílé, ale jinak věčně špinavé automobily mírové mise UNMIK.
Kosovští Srbové nevěří, že je při násilnostech KFOR ochrání
Tak na první pohled působí centrum srbské enklávy ležící jen několik kilometrů od kosovské metropole Prištiny. Tuto malou obec proslavil pravoslavný klášter ze 14. století, jenž je jedním z duchovních a národních středisek Srbů v Kosovu - jihosrbské provincii obývané převážně Albánci a podle všeho neodvratně mířící k nezávislosti. Nic na tom pravděpodobně nezmění ani nesouhlas srbské vlády a kosovských Srbů.
Před necelými čtyřmi roky, v březnu 2004, byla i oblast Gračanice zasažena masovými nepokoji, při nichž bylo v celém Kosovu vypáleno několik stovek domů a pravoslavných kostelů. Ozbrojené střety mezi Albánci a Srby si tehdy vyžádaly nejméně dvě desítky mrtvých a na pět stovek zraněných.
Místní Srbové, kteří neodešli, si tyto události dobře pamatují a obávají se, že po vyhlášení kosovské nezávislosti by se mohly opakovat. Tomu, že je ochrání mezinárodní jednotky KFOR, nikdo z nich příliš nevěří, ačkoli po zuby ozbrojení švédští vojáci jsou v Gračanici vidět prakticky na každém kroku.
„KFOR nás i mezinárodní společenství ujišťují, že se 17. březen (2004) již nikdy nebude opakovat, ale jistě víte, že když se jednou spálíte, už nikdy nenatáhnete ruku k ohni,“ vysvětluje tuto nedůvěru Srb Goran Arsić, který stojí v čele centrálního Kosovského distriktu.
Podle tohoto hladce oholeného třicátníka v moderním obleku zůstalo v centrální oblasti zhruba 50.000 Srbů, což je asi třetina odhadovaného počtu srbského obyvatelstva provincie. Každý rok jich ale část odejde.
Pokračující exodus je podle něj dobře patrný ve školách, kam se po prázdninách pokaždé nevrátí část dětí. V jedné ze zdejších škol prý nepřišlo 17 z 30 žáků ve třídě. Norská vláda navíc nabídla mladým srbským párům možnost pracovat v této skandinávské zemi, a tak podle Arsiče už několik manželských dvojic odešlo na sever Evropy.
Arsić nepředpokládá, že by po odtržení provincie od zbytku Srbska začal masový odliv zdejších Srbů. Jak potvrdil nedávný průzkum, jehož výsledky zveřejnila srbská rozhlasová a televizní stanice B92, platí to obecně o celém Kosovu.
Více než 60 procent dotázaných kosovských Srbů uvedlo, že své domovy po vyhlášení samostatnosti Kosova opustit nehodlá. „Pokud ale dojde k násilí, odejdou z Kosova všichni Srbové,“ předpovídá Arsić. A to i navzdory tomu, že naprostá většina z nich se nemá ve vlastním Srbsku kam jít, dodal.
Garance všem menšinám žijícím na území Kosova obsahoval takzvaný Ahtisaariho plán, který bývalý finský prezident a v té době zvláštní pověřenec OSN pro Kosovo Martti Ahtisaari představil loni v únoru. Srbská vláda, která kosovským Albáncům nabízí širokou autonomii, však jeho iniciativu smetla ze stolu a přijetí plánu v Radě bezpečnosti OSN pohrozilo vetovat Rusko, tradiční spojenec Bělehradu.
Ahtisaariho návrh počítal s nezávislostí Kosova pod počátečním mezinárodním dohledem a v části věnované ochraně menšin garantoval především v oblastech obývaných Srby vysoký stupeň kontroly. V provincii měla být také zřízena nová bezpečnostní multietnická jednotka.
Místní Srbové ale nevěří ani těmto zárukám. „Co se týče garancí, které dává Ahtisaariho plán a mezinárodní společenství…, stejné nám dávali v roce 1999 a nikdy nebyly splněny,“ tvrdí nejvyšší pravoslavná autorita v Kosovu, biskup Artemije, který sídlí v gračanickém klášteře. Nezávislé Kosovo otevřeně označuje za okupaci, kterých podle něj Srbové zažili již několik.
Jednotky KFOR, v jejichž řadách slouží v Kosovu přes 16.000 vojáků, jsou však přesvědčeny, že případným násilnostem po vyhlášení kosovské nezávislosti zabrání. To potvrdila i mluvčí českého kontingentu KFOR Pavla Poláková. Podle ní jsou čeští vojáci, kteří působí v oblasti severokosovského Podujeva, připraveni odvrátit násilí namířené proti všem menšinám v regionu.