New York - Přezdívalo se mu „otec atomové bomby“. Po jejich shození na japonská města Nagasaki a Hirošima se ale stal předsedou Komise pro atomovou energii, kde se snažil zavést kontrolu nad vývojem a užitím jaderných zbraní a zamezit závodu ve zbrojení mezi USA a Sovětským svazem. K pocitům, které měl po prvním pokusném výbuchu v červenci 1945, se vyjádřil až krátce před svou smrtí: „Pár lidí se smálo, pár lidí plakalo - a většina jich mlčela. Připomněl jsem si úryvek z indického eposu Bhagavadgítá - A teď se stávám smrtí, ničitelem pro druhé…“
Julius Oppenheimer, otec atomové bomby
Po ukončení svých studií na Harvardu spolu s Maxem Bornem vypracoval část kvantové teorie, známé jako Born-Oppenheimerova metoda.
Po odpálení první sovětské atomové bomby vznikla nová myšlenka, stvořit novou a ničivější, takzvanou superbombu, neboli vodíkovou bombu. Oppenheimer spolu se svými spolupracovníky ovšem proti vývoji nové bomby vystupovali. Oppenheimer se vyslovoval pro kontrolu nad vývojem a užitím atomových zbraní. Díky tomuto prohlášení ho dokonce vyšetřovali ze zrady. FBI se domnívala že poskytl informace o atomové bombě Sovětskému svazu, ale porota ho nakonec shledala nevinným.
Oppenheimera obviňovali z možné spolupráce s komunistickou stranou
V době, kdy USA žily ve strachu z komunismu a Oppenheimer vyvolával hněv u mnoha politiků a vědců svými ostrými politickými názory, vyšla na povrch jeho možná dřívější spolupráce s komunistickou stranou během velmi medializovaného výslechu z roku 1945. Přestože byl odvolán ze všech funkcí a ztratil politický vliv, nadále pokračoval v práci profesora a věnoval se fyzice. O deset let později ho dokonce prezident J. F. Kennedy rehabilitoval.
Proslavil se jako autor celé řady významných prací z oboru jaderné fyziky, roku 1963 byl vyznamenán cenou Enrika Fermiho, která se uděluje jen nejzasloužilejším vědcům jeho oboru. Oppenheimer se vedle fyziky zajímal i o literaturu a filozofii. Zemřel 18. 2. 1967 ve věku 63 let v americkém Princetonu.