Paleontologové objevili ztracený článek mezi prehistorickými a dnešními netopýry

Washington - Nový druh prehistorického netopýra, kterého paleontologové objevili v americkém Wyomingu, dal vědcům odpověď na otázku, jestli tito živočichové dříve létali nebo naopak dříve vyvinuli svůj zvláštní radarový systém. Fosílie netopýra pojmenovaného Onychonycteris finneyi napovídá, že nejprve se u těchto savců vyvinulo létání, upozorňuje článek v časopisu Nature.

Téměř úplná zkamenělina, jejíž stáří je asi 52 miliony let, patří dosud nejstaršímu známému druhu tohoto živočicha. Měl křídla, která mu umožňovala létat - létal zřejmě tak, že střídavě mával křídly a plachtil. Neměl však ve vnitřním uchu dostatečně velkého hlemýždě, aby dokázal zachytit překážky pomocí zvukového odrazu, jak to dnes dělají jeho noční potomci.

Podle vědců tato skutečnost znamená, že prehistoričtí netopýři byli denními živočichy a v jedné etapě své evoluce museli mít normální zrak, a to do té doby, než je něco, zřejmě nějaký predátor, přinutilo uchýlit se do jeskyní. Tam pak tento smysl postupně ztratili.

Později se tyto druhy musely naučit žít ve tmě, a to dvěma způsoby: buď musely mít mocné noční vidění, nebo si musely vyvinout echolokaci, tedy schopnost orientovat se podle zvuku, jako je tomu u radaru. A právě tato vlastnost nakonec stála u zrodu dnešních netopýrů, jichž existuje nesmírné množství druhů.

Ve skutečnosti 20 procent žijících druhů savců tvoří právě netopýři. A Onychonycteris finney je nejen další položkou na jejich seznamu, ale novým objeveným druhem létajících savců vůbec.

„Hned když jsem ho spatřili poprvé, bylo nám jasné, že je to něco zvláštního,“ upozornila zooložka Nancy Simmonsová z newyorského Muzea přírodních věd, jejíž tým fosílii našel v roce 2003. „Byl to jednoznačně netopýr, ale nepodobal se žádnému dříve známému druhu. V mnoha aspektech představuje ztracený článek mezi netopýry a jejich nelétajícími předky.“

Tělesné proporce onychonycterise, jehož zadní končetiny byly delší a přední zase kratší než u dnešních netopýrů, napovídají, že žil na stromech a dobře po nich šplhal. V tomto směru se podobal gibbonům nebo lenochodům.

Vědcům se však zatím nepodařilo zjistit, zda tento druh byl noční nebo denní živočich. "Pomoci by mohl výzkum očních důlků, neboť zvířata bez
echolokace mají větší oči, a proto i větší důlky," upozornil biolog John
Speakman z Aberdeenské univerzity.

Bohužel však tato část lebky patří k těm několika málo místům na zkamenělině, které byly poškozeny natolik, že je nelze rekonstruovat. Je
nutné počkat na další důkazy. „Asi už bychom chtěli příliš,“ poznamenal
Speakman.

Vydáno pod