Teherán - Íránský jaderný program nepřestává provokovat západní země. Rada bezpečnosti OSN kvůli tomu nedávno uvalila na zemi další sankce. V pátek půjdou Íránci k volbám do parlamentu. Přesto se v předvolební kampani tématem atomové energie nikdo nezabývá. Prakticky nikdo tam totiž o nezbytnosti jaderného programu nepochybuje.
Sankce za jaderný program Íránce nezajímají
V úzkých uličkách teheránského bazaru se tísní hlava na hlavě, v krámcích se točí milióny. Ceny v zemi rostou. Ale blíží se svátky a na těch se zkrátka nesmí šetřit. I přes sankce Íránci utrácejí jako diví. Souvislost mezi ekonomickými problémy a strachem Západu z jejich jaderného programu si místní obyvatelé nepřipouštějí. „Rozhodně je lepší takový program mít. Nevím, jestli nebo kdy ho budeme potřebovat, ale musíme myslet dopředu,“ říká Mostafa, obyvatel Teheránu.
Navzdory obrovským zásobám zemního plynu a ropy panuje v Íránu všeobecné přesvědčení, že jaderná energie je potřeba. To, že Američané kvůli íránskému jádru „vidí rudě“, jim nevadí. Naopak - pro režim, který vyrostl na nenávisti ke Spojeným státům, je to možná přidaná hodnota.
„Náš jaderný program je zcela legální a bude pokračovat. Jednání s Washingtonem na tohle téma nejsou na pořadu dne,“ prohlašuje íránský ministr zahraničí Manúčehr Mottakí.
První úspěchy jaderného programu přitom oznámila vláda reformního prezidenta Chátamího. Tehdy to nikomu příliš nevadilo. Ostrý slovník a vyzývavé postoje současného prezidenta Ahmadínežáda ale krizi rychle vystupňovaly. „Nová vláda používá silné výrazy a nechová se diplomaticky. My jsme se vždycky snažili zabránit napětí," říká bývalý poradce prezidenta Chátamího Rasúl Montádžebníja.
Jinak se ale politici vzácně shodují: jádro bude. Předvolební kampaň proto program okázale ignoruje. A lidé zase okázale ignorují kampaň. Mítinky na rozdíl od obchodů zejí prázdnotou.
Pokud si Západ od voleb sliboval radikální změnu íránského postoje k obohacování uranu, dělal si zřejmě zbytečné naděje. Hledat tady člověka, který by s jaderným programem nesouhlasil, je jako hledat pověstnou jehlu v kupce sena.