Šéfem tábora se stal v červnu roku 1933 Theodor Eicke. Eicke byl později inspektorem všech koncentračních táborů a vypracoval systém tábora i zacházení s vězni. Ten později sloužil jako model pro ostatní tábory a Dachau se stalo školicím střediskem pro příslušníky SS.
Před válkou putovali do tábora Dachau, který posléze sloužil jako modelový pro další takováto hrůzná zařízení, skuteční i domnělí nepřátelé režimu - komunisté, sociální demokraté, odboráři, šlechtici.
Češi v Dachau
Táborem prošli například bývalí čeští kardinálové Štěpán Trochta a Josef Beran, publicista Ferdinand Peroutka a z transportu smrti směřujícího do Dachau uprchl například spisovatel Arnošt Lustig.
K nim postupně přibyli lidé označovaní za „podvratné živly“: Svědkové Jehovovi, duchovní, Romové, homosexuálové a další. Židy kvůli jejich původu začali nacisté hromadně internovat po „Křišťálové noci“ v listopadu 1938.
První neněmečtí vězni přijeli do Dachau po anšlusu Rakouska v roce 1938. Na podzim téhož roku tam byli deportováni nacistům nepohodlní obyvatelé Sudet a po zřízení protektorátu přibyli další českoslovenští občané. Evidence hovoří o 3 600 osobách z Čech a Moravy, z nichž v táboře zahynulo na 1 400.
28. dubna opustila tábor většina personálu SS
Koncem roku 1944 panovaly v Dachau katastrofální podmínky, propukla zde epidemie tyfu. Dne 28. dubna 1945 opustila tábor většina personálu SS. O den později, 29. dubna 1945, dorazily do tábora americké jednotky. Bylo zde více jak 30 tisíc zubožených vězňů. Bohužel však ještě během května 1945 v táboře před evakuací domů podlehlo přes 2 tisíce vězňů následkům nacistického zacházení.
