Jeruzalém - „V životě bylo pro mě nejdůležitější poslouchat rozkazy,“ napsal „architekt konečného řešení židovské otázky“ Adolf Eichmann ve svých pamětech. Tím se tento nacistický důstojník snažil zbavit viny za smrt šesti milionů Židů, kteří zahynuli v důsledku jím vytvořeného plánu. Ze záznamů z archivů ale vyplývá, že tento přesvědčený antisemita nebyl pouhým „příjemcem rozkazů“, ale „idealistou“, který litoval pouze toho, že se mu nepodařilo vyvraždit všechny Židy. „Nesplnil jsem svůj úkol pořádně, mohli jsme udělat víc,“ řekl v jedné nahrávce z Argentiny, kde se ještě 15 let od konce války ukrýval.
Strůjce holocaustu Eichmann umíral s vírou v boha
Adolf Eichmann, který byl jako šéf židovského referátu gestapa odpovědný za vyhlazování Židů, se po válce ukryl a podařilo se mu uprchnout do Argentiny. Přiřadil se tak k řadě nacistických zločinců, kterým se podařilo uniknout spravedlnosti. Nejslavnější akce izraelské tajné služby Mossad však dokázala částečně vrátit obětem holocaustu víru ve spravedlnost. Eichmann byl v roce 1960 Mossadem vypátrán, zadržen a tajně dopraven do Izraele. Poté byl odsouzen k trestu smrti a 31. května 1962 v Izraeli oběšen.
Eichmanna unesli 11. května 1960. Časově se toto datum shodovalo s oficiální návštěvou izraelské delegace v Argentině, která tehdy slavila 150. výročí nezávislosti. Izraelské komando jej zadrželo u něj v bytě na předměstí Buenos Aires právě v době, když se podle vysledovaného obvyklého scénáře vracel domů ze zaměstnání, kde pracoval v továrně na automobilové součástky. Izraelská tajná služba jej o deset dní později navlékla do uniformy pracovníka izraelské letecké společnosti El Al a pod vlivem sedativ jej propašovala na palubu letounu s izraelskými představiteli, kteří o přítomnosti „slavného“ pasažéra vůbec nic netušili. Argentina proti akci protestovala u OSN, ale marně - podle izraelských úřadů Eichmanna unesly „neznámé osoby“.
Těsně po válce putoval Eichmann s falešnými doklady po zajateckých táborech a několikrát se mu podařilo získat novou totožnost. S pomocí organizace bývalých členů SS ODESSA a s vatikánským pasem na jméno Ricardo Klement odjel v roce 1950 do Argentiny. Za Eichmannem přijela po čase i jeho rodina - manželka se třemi syny. V Argentině se jim narodil ještě další syn Ricardo, který se dokonce v červnu 1995 setkal se šéfem komanda, které Eichmanna zadrželo.
GALERIE
Der Spiegel o Adolfu Eichmannovi autor: ČT24, zdroj: ČT24
Proces začal v dubnu 1961 a skončil rozsudkem smrti 15. prosince 1961
Přitáhl celosvětovou pozornost, arabské listy z Egypta, Sýrie či Jordánska například nijak neskrývaly sympatie s Eichmannem, dokonce ani lítost nad tím, že „svou práci Eichmann nestihl dokončit“. Obžalován byl v 15 bodech, které zahrnovaly zločiny proti židovskému národu, zločiny proti lidskosti a členství ve zločineckých organizacích. Obžaloba se opírala o zákon o potírání nacistů a kolaborantů z roku 1950. Na všech 15 bodů Eichmann ze své kabiny z neprůstřelného skla odpověděl: „Nevinen.“
Během procesu svědčilo proti Eichmannovi mnoho lidí, kteří holocaust přežili a kteří dokazovali jeho vinu při transportech Židů do vyhlazovacích táborů. Eichmann se - podobně jako řada nacistů během Norimberského procesu - snažil přesvědčit o tom, že rozhodnutí přijímal pouze jediný muž - Adolf Hitler - a že on pouze poslouchal rozkazy. Když se jej hlavní prokurátor Gideon Hausner při křížovém výslechu zeptal, zda se považuje za vinného za vraždu milionů Židů, Eichmann odpověděl: „Právně ne, z lidského hlediska… ano. Odpovídal jsem za jejich deportace.“
Po 114 stáních bylo hlavní líčení uzavřeno 14. srpna 1961, v prosinci soudci oznámili, že Eichmann je ve všech 15 bodech obžaloby vinen. První čtyři body se zabývaly zločiny proti židovskému národu, pátý až dvanáctý bod zločiny proti lidskosti a poslední tři body jej obviňovaly z příslušnosti ke třem ze čtyř zločineckých organizací (SS, SD a Gestapu). Rozsudek smrti nad Eichmannem vynesl soud v pátek 15. prosince 1961 v devět hodin ráno.
Eichmann: „Umírám s vírou v boha.“
Eichmannovo odvolání izraelský soud odmítl v květnu 1962 s tím, že Eichmann „žádné vyšší rozkazy nedostával, byl sám sobě šéfem a sám rozkazy vydával. … Myšlenka konečného řešení by nikdy nenabyla tak pekelných forem, nebýt fanatické horlivosti a nenasytné krvežíznivosti odvolatele a jeho kompliců“. O milost požádal izraelského prezidenta Jicchaka ben Zviho sám Eichmann i řada dalších osobností.
Ben Zvi to 31. května odmítl a Eichmannově manželce Veronice, která pocházela z jižních Čech, napsal pasáž z biblické První knihy Samuelovy: „Jako tvůj meč zbavoval ženy dětí, tak ať je tvá matka bezdětná nad jiné ženy.“ Na popravišti Eichmann řekl: „Ať žije Německo. Ať žije Argentina. Ať žije Rakousko. Nikdy na ně nezapomenu. Pozdravuji svou ženu, rodinu a mé přátele. Jsem připraven. Za krátký čas se znovu setkáme. Umírám s vírou v boha.“
Již v den zamítnutí žádosti o milost skončil Eichmann 31. května 1962 se smyčkou na krku ve věznici Ramla, jeho tělo bylo spáleno a popel rozmetán nad Středozemním mořem mimo izraelské výsostné území.
Kdo byl Adolf Eichmann
Původně obchodní cestující Eichmann se narodil 19. března 1906 jako syn účetního v Solingenu v Porýní. V pěti letech se po smrti matky s otcem a pěti sourozenci přestěhoval do Lince. V roce 1932 vstoupil do rakouské nacionálně-socialistické strany a po přesídlení do Německa vstoupil do SS a sloužil v koncentračním táboře v Dachau.
Po rozpoutání války stoupl výrazně Eichmannův vliv a stál v čele přesídlovacího referátu Gestapa („židovský referát“ - Judenreferat). Eichmann hrál významnou roli při přípravě konference ve Wannsee, jejímž hlavním cílem bylo zorganizovat „konečné řešení“ židovské otázky.