Americké prezidentské volby možná ovlivní fakt, že Obama je černoch

Washington – V listopadových amerických prezidentských volbách se s největší pravděpodobností utkají za Republikánskou stranu John McCain a za Demokratickou stranu Barack Obama. Komentátoři spekulují, že v předvolební kampani bude McCain Obamu obviňovat z nezkušenosti, Obama McCaina zase z protřelosti a z faktu, že je politický veterán.

Baracku Obamovi může paradoxně pomoci fakt, že souboj o demokratickou nominaci s Hillary Clintonovou trvá tak dlouho, média totiž svou pozornost věnují demokratům nesrovnatelně více než republikánům. Pro demokraty je ale vybrání afroamerického kandidáta sázkou do loterie. Podle analýz demokratických primárek totiž mezi voliči stále ještě existuje nezanedbatelná část Američanů, která volí podle barvy pleti kandidáta.

Politolog z Marylandské univerzity Tom Schaller si ale nemyslí, že by demokraté riskovali. Schaller totiž tvrdí, že voliči, kteří nedokážou volit černocha, patří nejspíš k přesvědčeným konzervativcům, kteří by jen těžko někdy hlasovali pro nějakého demokratického kandidáta.

Demokraté by chtěli tandem Obama-Clintonová

Vedení demokratické strany by uvítalo, kdyby Clintonová odstoupila a kdyby jí Obama nabídl post viceprezidentky. Clintonová by navíc mohla přivést Obamovi nikoli nepodstatnou skupinu hispánských voličů, kteří převážně stáli na její straně.

Dalším přínosem pro kandidaturu Clintonové na post viceprezidentky je prostá skutečnost, že je ženou. Americké voličky sice mohou být zklamané, že jejich kandidátka nedosáhla na nominaci, ale mohly by se spokojit alespoň s tím, že by mohla být vůbec první viceprezidentkou.

I kdyby se tandem Obama-Clintonová neutvořil, politolog Schaller je optimistický. Průzkumy ohledně duelu Obama-McCain ukazují, že Obama dosahuje mezi Hispánci téměř stejně dobrého výsledku jako Clintonová. „Moc jich neztrácí. Navíc je mnohem úspěšnější než Clintonová u nezávislých voličů, což je v těchto státech skutečně rozhodující,“ dodal Schaller.    

McCain: Obama je naivní 

Republikán John McCain prosazuje energičtější roli USA v mezinárodní diplomacii a posílení vztahů se spojenci Spojených států. Obama si za výroky o tom, že je třeba spíš vyjednávat, než bojovat, vysloužil od republikánů obviňování z naivity. Řekl, že je třeba vést dialog i s nepřátelskými státy, jako jsou Írán, Sýrie, Severní Korea nebo Venezuela.

John McCain je pro udržení americké armády v Iráku, Obama je pro rychlé stažení vojsk. Podle McCaina nemá Obama dostatečnou zkušenost se zahraniční politikou, takže nebude schopen správně rozhodovat v zásadních otázkách. V Iráku byl pouze jednou, v lednu 2006. Rychlý odchod Američanů by podle McCaina v Iráku rozpoutal chaos a genocidu.

McCain připomíná, že dlouhodobě přesvědčoval prezidenta George Bushe, aby naopak kontingent v Iráku posílil. Když toho konečně loni dosáhl, situace v Iráku se uklidnila. Obama vyzdvihuje to, že byl proti válce v Iráku od jejího samého počátku a že McCain líčí současnou situaci v Iráku příliš růžově a zatajuje trvající rozkol mezi iráckými šíity a sunnity. McCain chce podle něj pokračovat v Bushově nesprávné politice, zatímco on sám s ní skoncuje, jak si přeje většina americké veřejnosti.

Republikán McCain je jasným zastáncem protiraketové obrany. Považuje ji za zásadní pro obranu USA vůči protivníkům, jako jsou Severní Korea a Írán, a za „ochranu proti potenciálním hrozbám“ z Ruska a Číny. Obama o systému mluví skeptičtěji. Podle něj projekt vyžaduje více důkladných testů, které prokážou jeho efektivitu. Senátor sice neřekl, že by ukončil plánovanou výstavbu částí protiraketového deštníku v ČR a v Polsku, nicméně vyjádřil pochybnosti ohledně načasování projektu.

Oba prezidentští kandidáti mají shodný postoj k věznici na Guantánamu - zavřeli by ji. McCain navrhuje, aby vězni byli převezeni na kansaskou vojenskou základnu Fort Leavenworth. V roce 2006 podpořil zákon, který umožňuje postavit některé vězně z Guantánama před vojenské soudy a využít při jejich výslechu i mučení. Obama tento zákon neschvaluje, chce, aby vězni byli souzeni běžnými americkými soudy a aby se na ně vztahovaly ženevské konvence.

Vydáno pod