Léčba cukrovky: nově i transplantací buněk slinivky a pomocí kmenových buněk

Praha - První transplantaci slinivky břišní podstoupil diabetický pacient v Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze už před čtvrt stoletím. I když transplantace slinivky patří k nejtěžším transplantacím vůbec, v současnosti patří čeští chirurgové ke třetím nejlepším v Evropě.

Příčina problémů většiny cukrovkářů prvního typu je nefunkční slinivka břišní. Žláza s vnitřní sekrecí plní v těle dvě funkce - produkuje enzymy podílející se na trávení potravy a dále slinivka obsahuje speciální buňky, takzvané Langerhansovy ostrůvky. Tyto buňky uvolňují hormony regulující hladinu cukru v krvi, mezi nimi hlavně inzulín. Pokud slinivka nefunguje, propuká cukrovka a trpí ledviny.

Lidé postižení cukrovkou ale ve více než devadesáti procentech trpí diabetem druhého typu, který je způsoben zejména nedostatečnou citlivostí tkání vůči inzulínu. Zde není potřeba jako léčbu použít náhradu inzulínu v podobě transplantace. Trend v počtu nových pacientů je bohužel stoupající u diabetu obou typů.

Podle profesora Františka Saudka není budoucnost léčby cukrovky skryta v transplantacích samotných: „Domnívám se, že do budoucna budou vymyšleny nové metody, které budou schopny zaprvé tomu předcházet a za druhé jiným způsobem nahradit inzulín produkující tkáň, aby tento způsob transplantace nebyl nutný.“ A dodává: „V principu by ani nebyl možný, protože takové množství dárcovských orgánů nebude k dispozici.“

Nově lékaři zkouší transplantovat jenom Langerhansovy ostrůvky. Operace je mnohem šetrnější, jelikož buňky putují do žaludku nebo střeva infuzí. Výsledky však zatím nejsou tak uspokojivé jako po transplantaci celé slinivky.

Nejnovější metody léčby cukrovky testuje i mladý experimentální tým pod vedením profesora Saudka. Vědci zkoumají možnost léčby diabetu kmenovými buňkami. Jejich cílem je přijít na to, jak proměnit kmenové - tedy primární buňky - na ty, které produkují inzulín.