Brusel - Česká republika bude Radě Evropské unie předsedat, otázkou ale zůstává, jestli bude mít nějaký reálný vliv na to, co se v unii děje. Českou zahraniční politiku vnímá Brusel jako spíše proamerickou než proevropskou. Podle bývalého eurokomisaře Pavla Teličky reálně hrozí, že francouzský prezident Nicolas Sarkozy české předsednictví zastíní. Použije k tomu důraz na země eurozóny, mezi které Česko nepatří, a vše možná vyústí v několikarychlostní Evropu.
V Evropě sílí hlasy, aby Francouzi převzali české předsednictví Radě EU
Podle Pavla Teličky netkví důvod ani tak v důraznosti a přesvědčivosti francouzského předsednictví, jako spíše „v typicky kverulantské evropské politice“ České republiky. Telička připomněl, že dlouhodobě poukazuje na to, že se Česko svými deklarovanými názory zbytečně marginalizuje a trpké plody své politiky může sklízet právě během předsednictví.
„Podobné spekulace, jaké se objevily nejen ve francouzském tisku, zatím žádné jiné blížící se předsednictví neprovázely, Česko má tedy - poněkud smutný - primát,“ konstatoval Pavel Telička.
Velvyslanec České republiky ve Francii Pavel Fischer podotkl, že hlasy médií je třeba vnímat v jejich kontextu. On sám rozumí přáním francouzských deníků Le Figaro a Le Monde, aby francouzské předsednictví pokračovalo, jako výrazu spokojenosti s tím, jak francouzský prezident Nicolas Sarkozy evropskou sedmadvacítku vede.
Podle Fischera se očekávané české předsednictví stalo pro Francouze zosobněním všeho, co nechtějí vidět a čemu nechtějí porozumět. Podobné postoje jako Česko má více zemí, ale francouzská média se zaměřila pouze na ČR. Český velvyslanec také poukázal na fakt, že to není poprvé, co Francie, unešená ze svých vlastních úspěchů, chtěla v předsednictví Radě EU pokračovat.
Předsednictví Rady
Předsednictví Rady se mění po šestiměsíčních intervalech. Každá členská země Evropské unie tedy střídavě po dobu šesti měsíců odpovídá za program jednání Rady a předsedá všem schůzkám. Dále podporuje přijímání legislativních a politických rozhodnutí a zprostředkovává kompromisy mezi jednotlivými členskými státy.