Praha - Tradiční okurková sezona v roce 2008 vlastně ani nebyla. Události šly za sebou ráz na ráz, nedopřály médiím ani chvíli oddychu a přinesly opravdu všechno: přírodní katastrofy, války za evropskými humny, dopadení jednoho z nejhledanějších zločinců na světě, přelomovou volbu nejmocnějšího muže planety, vznik nového státu a bezmála zánik jiného, teroristický útok srovnatelný s 11. zářím, velké sportovní svátky, převratný vědecký objev, zjištění, že v letadle lze zahynout, aniž by vzlétlo, a finanční krizi netušených rozměrů. A i když události v somálských vodách nebyly asi těmi nejvýznamnějšími, táhly se v podstatě celým rokem a přinesly fenomén, který mnozí považovali za věc dávno minulou a snad i za pouhý námět romantických dobrodružných filmů. Tento fenomén můžeme s přimhouřenýma očima aplikovat i na mnohé události uplynulého roku, takže lze s trochou nadsázky říci, že rok 2008 byl především rokem pirátů.
2008: Okurková sezona se v roce pirátů nekonala
Piráti sice v somálských vodách operují již delší dobu, letos ale svému řádění nasadili korunu: unesli více než čtyřicet lodí, mimo jiné saúdskoarabský tanker s ropou za 100 milionů dolarů nebo ukrajinskou loď s nákladem tanků. Na výkupném si podle odhadů vydělali až 30 milionů dolarů, nebezpečné vody Adenského zálivu jsou svědky pirátských útoků v průměru každý třetí den. Není tedy divu, že sem poslalo své hlídky několik států, mimo jiné i Čína, která se do podobné námořní operace pouští poprvé za posledních 600 let.
Co se ale v loňském roce vlastně změnilo? Evropa má například od února na mapě nový stát, i když nezávislé Kosovo se kvůli ruskému vetu asi nikdy nestane členem OSN. V únoru byl do čela Kuby oficiálně zvolen Raúl Castro, který tak ve funkci vystřídal bezmála po půl století svého bratra Fidela. K výměně autoritářského vůdce se po červnových volbách schylovalo i v Zimbabwe, Robert Mugabe se ale bez ohledu na výsledek drží prezidentského křesla zuby nehty. Hrozícímu krveprolití v zemi se zatím snad podařilo zabránit, v Kongu nebo v Súdánu je situace v tomto směru horší.
Nepřehlédnutelný byl nástup vůdčích osobností tmavé pleti: zatímco Barack Obama bude příští čtyři roky vládnout Americe a světu, Lewis Hamilton usedl na trůn krále volantu - i když na rozdíl od Obamy s odřenýma ušima. Krále naopak už nemají v Nepálu, od května se himalájský stát definitivně stal republikou.
Nic podobného nehrozí králi v Thajsku, kde zase bylo horko premiérům. Thajci si svou téměř půlroční a víceméně pokojnou demonstrací v podstatě vyseděli změnu vlády, protivládní demonstrace v Řecku měly sice kratší trvání, ale byly o to bouřlivější a zatím neúspěšné. Protestovalo se i proti letním olympijským hrám v Pekingu: nejen v Tibetu, kde byly největší protičínské demonstrace za posledních 20 let, ale i jinde ve světě, zvlášť když tudy zrovna procházela olympijská pochodeň. A když už jsme u sportu: evropský šampionát ve fotbale konečně po 44 letech vyhrálo Španělsko, kterému titul přeje snad každý.
Na svobodu se dostala kolumbijská politička Ingrid Bétancourtová, jedna z prominentních rukojmích zadržovaných levicovou guerillou. V Německu to bylo obráceně: tam koncem roku opustil brány věznice ultralevicový terorista, člen bývalé Frakce Rudé armády Christian Klar. Před mezinárodní soud se naopak v červenci dostal jeden z nejhledanějších mužů posledních let, bosenskosrbský válečný zločinec Radovan Karadžić. Společně se srpnovou válkou v Gruzii se tak postaral o to, že okurková sezona se letos nekonala.
Uplynulý rok nám vzal také mnoho novodobých hrdinů a ikon: slavného Edmunda Hillaryho, jeho následníka Steva Fossetta nebo jedny z posledních největších legend stříbrného plátna Paula Newmana a Charltona Hestona. Svět také už nikdy nebude jako dřív bez Sydneyho Pollacka, Alexandra Solženicyna, Čingize Ajtmatova, Yvese Saint Laurenta, Ricka Wrighta, Jörga Haidera, Michaela Crichtona, Arthura C. Clarka nebo Jacquese Piccarda.
Umíraly ale nejen slavné osobnosti: zkázu rozsévali teroristé, armády, ale hlavně živly. Mohutné zemětřesení v Číně si vyžádalo 80 tisíc mrtvých, stejně jich zabil i cyklon Nargis v Barmě. V porovnání s ním napáchaly ničivé hurikány v Karibiku škod méně, na sklonku léta jich tu ale zase vznikalo tolik, že to jednu chvíli vypadalo, že pro ně meteorologům dojdou tabulková jména. Stovky lidí umíraly i v letadlech: to na madridském letišti, které pohřbilo 154 cestujících, se dokonce ani neodlepilo od země. Otravy kontaminovaným mlékem v Číně zase nenahánějí hrůzu ani tak relativně nízkým počtem obětí na životech, jako spíše svým obrovským rozsahem.
Vedle téměř každodenních sebevražedných útoků v Iráku, Afghánistánu nebo Pákistánu se v Bombaji událo v listopadu něco jako druhé jedenácté září. Teroristé tentokrát sice nepoužili letadla, za oběť jim ale přesto padly na dvě stovky lidí. Za evropskými humny se i válčilo: týden trval konflikt Ruska s Gruzií a po Vánocích Izrael začal bombardovat pásmo Gazy. Ve vzduchu visí i Damoklův meč namířených ruských raket odvetou za plánovaný americký protiraketový deštník ve střední Evropě.
Co nestihli teroristé, běsnící živly nebo armády, dokonala finanční krize, která původně začala jako krize hypotečního trhu v USA. Zasáhla bezmála celý svět a zdaleka ještě není u konce.
U konce naproti tomu naštěstí není vědecký pokrok. Nedaleko Ženevy uvedli v září do zkušebního provozu obří urychlovač jaderných částic (LHC), který má objasnit vznik a podstatu vesmíru. Ten nadále zkoumají astronauti na stanici ISS, kteří se v listopadu pustili do oprav s takovou vervou, že jim do prostoru ulétla brašna s nářadím.
Co se loni nepovedlo, dá se letos napravit. To platí především pro Irsko, které si podle všeho zopákne červnové referendum o Lisabonské smlouvě. Francie si naopak půlroční předsednictví Evropské unii nezopakuje - i když by si to asi mnozí na západ od nás přáli.
Něco ale loni přece jen zůstalo při starém: v Itálii se od války podvaašedesáté vyměnila vláda, v Rakousku vládne táž velká koalice, kvůli jejímuž rozpadu se konaly předčasné volby, maďarsko-slovenské vztahy mají k vřelosti stále daleko, Rusko si po osmiletém Putinově panování sice zvolilo nového prezidenta, ale jako změnu to chápe jen málokdo. Nijak se nezměnila ani neoblíbenost končícího amerického prezidenta George Bushe, kterou koncem roku korunoval irácký novinář „botovým atentátem“.
- Kosovská vlajka autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/4/315/31473.jpg
- Barack Obama autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/6/513/51234.jpg
- Ingrid Betancourtová autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/4/305/30486.jpg
- Pohřeb Edmunda Hillaryho autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/55/5429.jpg
- Hurikán autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/5/410/40938.jpg
- Dým nad luxusním hotelem Tádž Mahál zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/6/547/54638.jpg
- Obří urychlovač v Ženevě autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/5/419/41848.jpg
- Irácký novinář hází po americkém prezidentovi botu autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/6/590/58995.jpg