Bagdád - Od roku 2003 zahynulo v Iráku 4254 amerických vojáků. Nejvíc mrtvých mají na svědomí nastražené výbušniny a útoky ze zálohy. Pro Američany je tak jednou z priorit minimalizace ztrát, v níž hrají významnou roli i bezpilotní letouny. Vedle hlídání základen a výzvědných misí mají na starost také přímý útok.
Trumf amerických vojáků v Iráku: bezpilotní letouny
Bezpilotní letouny jsou výrazně menší a tišší, ve vzduchu vydrží déle a stojí jen zlomek ceny bojových letadel. Pro koaliční síly proto znamenají velkou bojovou výhodu. Jejich účinnost v boji ukázala právě válka v Iráku.
Od invaze v roce 2003 se používání typického výzvedného stroje Shadow znásobilo. Jeho kamera nabízí velitelům přehled celého okolí v reálném čase. „Jen s minimálním zpožděním můžu jednotky varovat třeba před nepřátelským odstřelovačem nebo blížícím se autem. Záběry z kamery stroje jim můžu rovnou přenášet na jejich obrazovky,“ vysvětluje operátor bezpilotního letounu John Graven.
Shadow, který stojí třičtvrtě milionu dolarů, zastane práci stroje za desítky milionů, navíc bez nebezpečí pro pilota. O ovládání se z bezpečné vzdálenosti velitelského auta stará operátor s klávesnicí a joystickem, o přistání pak autopilot. „Jsou to většinou mladí vojáci, kolem 20 let. Je to pro ně taková reálná počítačová hra,“ tvrdí velitel systému Shadow John Weekley.
Větší a dražší typy, například Predator, dokážou i odpalovat rakety na vybrané cíle. Irák však jasně ukázal také nevýhody bezpilotních strojů. Jedná se třeba o jejich neschopnost létat ve zhoršeném počasí. Pouštní bouře nebo déšť tak letouny nekompromisně udrží v hangáru.