Moskva - Když Česko vstoupilo do Severoatlantické aliance, Rusům se to rozhodně nelíbilo. Začalo to demonstracemi a výhrůžkami. "Doba, kdy proti sobě stály dva vojenské bloky, skončila. Po rozpadu Varšavské smlouvy nemá NATO morální právo existovat," prohlašoval v březnu roku 1999 ruský poslanec Vladimir Šochin. Další politici hrozili, že Rusko přijme tvrdá opatření. Prý hlavně energetické ruské firmy zastaví dodávky do České republiky.
Rusko se po sérii výhrůžek nakonec s rozšířením NATO smířilo
Rusko oslabené složitými reformami a finanční krizí ale nemělo sílu nic podstatného podniknout. S rozšířenou aliancí se prostě muselo smířit. Atmosféru změnil až nový vládce Kremlu Vladimir Putin. Vůči NATO byl zpočátku nečekaně vstřícný.
V roce 2000 se novinář BBC Putina v rozhovoru ptal, zda vnímá NATO jako partnera, rivala nebo nepřítele. „Rusko je součástí evropské kultury. Nedokážu si představit svoji zemi odříznutou od Evropy a od celého civilizovaného světa,“ odpověděl na to Putin.
Další rozšíření je Rusku proti srsti
Jenže realita byla jiná. Rusko pod Putinovou vládou ekonomicky posílilo a velmi nelibě neslo další přibližování aliance ke svým hranicím. Zvlášť když se o členství začaly ucházet Gruzie a Ukrajina. „Rozšiřování aliance přijímala Moskva jako naprosté ignorování ruských sfér vlivu a veřejné ponížení. Z toho vznikl silný pocit frustrace,“ míní analytik Nikolaj Petrov.
Ten naplno vybuchl během loňské rusko-gruzínské války. Pro Moskvu byla gruzínská armáda jen prodlouženou rukou aliance. Podle Kremlu přišel čas vztahy s NATO radikálně přehodnotit. Došlo na přerušení oficiálních vztahů, zmrazení smlouvy o konvenčních zbraních a další výhrůžky.
Dmitrij Medveděv:
„Nepotřebujeme iluzi partnerství.“
„Nepotřebujeme nějakou iluzi partnerství. Když nás ze všech stran obkličují vojenskými základnami, když aliance vtahuje do svých řad čím dál víc států a nám říkají: nic se neděje, nebojte se - nám se to samozřejmě nelíbí. A budeme reagovat,“ strašil loni v září ruský prezident Dmitrij Medveděv.
Rok po tvrdých sporech ale emoce pomalu opadají. Brusel i Moskva znovu opatrně navazují kontakty a snaží se spolu alespoň mluvit. Podstata věci ale zůstává stejná, jakýkoli krok východním směrem znamená pro alianci čím dál tvrdší souboj s nevyzpytatelným ruským medvědem.