Transplantace obličeje vyvolávají bouřlivé diskuse o etice

Praha - Týmu plastických chirurgů z bostonské nemocnice v čele s českým lékařem Bohdanem Pomahačem se podařilo provést v pořadí již sedmou transplantaci obličeje na světě. Pacientem byl muž, který v minulosti následkem nehody utrpěl traumatická obličejová zranění. Sedmnáctihodinová operace dopadla úspěšně, a opět tak otevřela lékařskou a etickou diskusi o budoucnosti transplantací tváře.

Těžká zranění tváře v důsledku autonehody, popálení či útoku zvířete dokáží pacienty během okamžiku odsoudit na život v ústraní, co nejdále od pohledů okolí. Se znetvořenou tváří se vyrovná jen málokdo. „Obličej je z hlediska celého těla nejdůležitější součást těla, která má největší vztah k naší identitě. Už od dětství se vidíme a vnímáme v zrcadle. Takovéto postižení může významně ovlivnit naše sebepojetí, sebevnímání i to, jak jsme vnímáni okolím,“ vysvětluje psycholog Tomáš Rodný.


Zlomovou událostí plastické chirurgie se stal rok 2005. První transplantaci obličeje na světě tehdy ve Francii podstoupila Isabelle Dinoireová, které pokousal pes tvář. Průlomový zásah se chirurgům podařil ještě šestkrát. Poslední operaci v americkém Bostonu šéfoval Čech Bohdan Pomahač, který dal společně se svým týmem novou tvář těžce zraněnému muži.

Lékaři musí pacientovi přišít nejen kůži, ale i cévy, tepny, žíly, nervy a kosti. Ani po klíčovém momentu, kterým je nastartování krevního oběhu v transplantované části, však pacient nemá vyhráno. Po operaci, která se navíc nedá uplatnit při nádorovém onemocnění, čeká nemocného celoživotní léčba. Imunosupresiva, která mají zabránit odhojení transplantované části, musí brát pacient celý život. Dalším úkolem je pro něj vyrovnat se s novou tváří.


Tyto důsledky se staly trnem v oku etickým komisím, které však začínají svá stanoviska měnit. „S rozvojem medicíny a s možnostmi lékařství se etické normy posouvají. Obdobně tomu bylo při transplantaci srdce a dnes je to standardní operace,“ říká plastický chirurg Karel Urban.

Čeští plastičtí chirurgové však zatím na svou transplantační premiéru ještě čekají. Alespoň částečné operace znetvořeného obličeje jsou ale běžné už dnes. „Části obličeje pomocí mikrochirurgické metody se nahrazují, přenáší se různé tkáňové celky, ale i kůže a podkoží někdy i včetně chrupavky či kostního štěpu,“ tvrdí Urban.


Důsledky transplantace obličeje jsou však na poli plastické chirurgie zatím neprobádaným územím, a diskuse mezi odborníky se tak různí. Z etického hlediska lékaři často poukazují na to, že se nejedná o životně důležitý orgán a zdůrazňují možná rizika, další nechávají poslední slovo na pacientech, pro které cizí tvář a možné komplikace představují často menší psychickou zátěž než život bez tváře. „Našemu pacientovi jsme ukázali zrcadlo a on byl velice spokojený. Vypadá naprosto jako člověk, předtím nevypadal téměř lidsky,“ vzpomíná Pomahač.

Transplantace lidské tváře a jejich důsledky jsou i po sedmi operacích stále chirurgickou novinkou. Ať už ta první v Česku bude za rok nebo deset let, francouzským průkopníkům ani českému lékaři v Bostonu tento medicínský průlom nikdo neupře.

  • Transplantace obličeje autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/9/808/80749.jpg
  • Muž po transplantaci obličeje autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/9/808/80746.jpg
  • Lékaři autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/8/706/70562.jpg
Vydáno pod