Biologická invaze budí v Evropě obavy

Praha - Evropa čelí stále rostoucí biologické invazi. Do zemí pronikají rostliny a živočichové, kteří tam nikdy dříve nežili. Tato přírodní migrace sice probíhá už několik let, poslední roky se však její intenzita rapidně zvýšila. Hovoří o tom údaje evropské mezinárodní skupiny vědců v průzkumu pro časopis Science. Na evropském kontineně můžeme spočítat jedenáct tisíc biologických druhů z jiných částí světa, a odborníci proto nyní začínají bít na poplach.

Invazní rostliny a živočichové přestávají znát hranice a v zemi svých sousedů rostou a žijí jako doma. Někteří mohou být pro přírodu příjemným oživením, jiní však způsobují nevratné škody zemědělcům, ohrožují původní rostliny a mohou přenášet nejrůznější nemoci. Podle odhadů dosahují náklady na jejich likvidaci v Evropě ročně až deset miliard eur.

„Současný proces globalizace, obchod, čím dál intenzivnější cestování, intenzita transportu zboží mezi zeměmi přispěla k ohromnému zvýšení intenzity biologických invazí,“ upozorňuje ekolog Adam Petrusek z Přírodovědecké fakulty UK.

Bolševník nebo američtí raci dělají starosti

Asi nejznámější invazní rostlinou v Česku je bolševník velkolepý. Do povědomí lidí se dostal kvůli nepříjemné vyrážce. Český rostlinný imigrant je přitom původem z Kavkazu a do anglických botanických zahrad byl převezen jako okrasná rostlina zámeckých zahrad. „Už za 11 let se z botanické zahrady dostala do volné přírody, a tak její spanilá jízda pokračovala přes Evropu, k nám se poprvé dostala v roce 1862. Bylo to v lázních Kynžvart, v botanické zahradě. Odtud se už za 15 let rozšířila do krajiny, “ říká Lenka Moravcová z Botanického ústavu AV ČR.

Bolševník velkolepý vykvete jen jednou za rok a potom zahyne, každá rostlina má však průměrně dvacet tisíc semen, která navíc mohou dozrát i v odseknutých okolcích. Zbavit se jí tak rozhodně není jednoduché.

Daleko nebezpečnějšími invazními škůdci jsou však raci přivezení z Ameriky, kteří se stále častěji šíří v českých vodách. „Hlavně se jedná o přenašeče patogenu, který napadá ty neamarické druhy a hubí je, dochází k velkým úhynům a to je u nás velký problém,“ říká Petrusek.

Problémům se může předejít kontrolou a omezeními

Jediným receptem je tak podle odborníků omezení či kontrola jejich dovozu. To je však ve svobodné Evropě jen těžko splnitelné přání. U jiných snadněji vyhubitelných škůdců by zase byla zapotřebí pořádná finanční injekce.

„Ta čísla jsou skutečně neskutečná, stovky milionů, které jsou vykládány na likvidaci škod ať už přímo, nebo nepřímo, často u těch invazí ten původní zdroj není úplně zřejmý. Omezit rozvoj invazí lze omezením, zvýšením nákladů na transport zboží, kdy se budou provádět různé kontroly, dezinfekce, čištění, případně se zakáže transport určitých komodit, druhů,“ míní Petrusek.

Vědci i Evropská unie proto uvažují o vytvoření celoevropské instituce, která by šíření nechtěných druhů sledovala. Omezit převážení invazních druhů je ale během na dlouhou trať. Akvarijní rybky nebo semínka totiž lidé často převezou nevědomky a vyhovět trhu a ochráncům přírody celé sedmadvacítky může být pěkně tvrdý oříšek.

Vydáno pod