Stovky občanů NDR přijely do Prahy pro vstupenku ke svobodě

Berlín – Tehdy v Maďarsku pozvolna padá kdysi neochvějná železná opona, Polsko provází nástup opozice do parlamentu, lidé v Německé demokratické republice si však v první polovině přelomového roku kladou o budoucím vývoji v zemi pramalé naděje. Režim Ericha Honeckera navenek ignoroval hnutí v okolních zemích. Tvářil se, jakoby se reformní pohyby v mnoha státech, zejména však v Sovětském svazu, netýkaly východoněmecké společnosti. Obyčejným lidem proto došla trpělivost. Začali organizovat výpravy na pražské západoněmecké velvyslanectví za jediným cílem – získat azyl a možnost dostat se do svobodné země na západ od Berlínské zdi. Tisíce lidí tehdy obsadily ulice kolem ambasády SRN. Od 17. srpna počet uprchlíků neustále vzrůstal a koncem září bylo v budově ve Vlašské ulici a okolí již více než 1 100 východních Němců.

„Byl to proces, který zdaleka nezačal v roce 1989. Východní německo se s problémem lidí, kteří chtěli opustit tamní režim, vypořádávalo po celá 80. léta. V druhé polovině této dekády počet lidí rapidně narůstal. Dříve to bylo okolo 20 tisíc žádostí za rok, v roce 1989 už 150 tisíc žádostí,“ uvádí Tomáš Vilímek z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.

Volba západoněmeckého zastupitelství v Praze jako brány k západním sousedům byla pro „Ossi“ výhodná hned z několika důvodů. Podle Vilímka byla tím nejdůležitějším možnost potkat se zde se svými příbuznými a přáteli z SRN. Východní Němci navíc Prahu dobře znali.

Video Dvacáté výročí počátku hromadného exodu východních Němců
video

Dvacáté výročí počátku hromadného exodu východních Němců

Němci obsazují přilehlé ulice 

Množství uprchlíků však záhy znemožnilo normální chod úřadu, a proto se západoněmecká ambasáda 23. srpna pro veřejnost uzavřela. Přesto počet uprchlíků neustále vzrůstal. Na zahradě velvyslanectví pro ně bylo zbudováno provizorní tábořiště. „Bylo to zejména v září, říjnu, kdy ta situace na ambasádě nebyla ideální. Tisíce lidí se pohybovaly v ulicích před ambasádou a byly zásobovány kávou i čajem od lidí, kteří bydleli v okolí,“ dodal Vilímek.

Stovky trabantů a wartburgů s východoněmeckými poznávacími značkami zaplavily na konci srpna roku 1989 ulice Malé Strany. Politická garnitura v Československu se situace v okolí Lobkovického paláce obávala hlavně kvůli hrozbě destabilizace společnosti. Z počátku do vývoje dění nikterak nezasahovala a doufala v rychlé vyřešení sporu pouze mezi oběma státy, vlivem stále se zhoršujících hygienických a ubytovacích podmínek však dala pokyn k bezpečnostnímu dohledu. V okolí zastupitelství zajišťovala klid policie, vzhledem k enormnímu počtu lidí by však podle Vilímka jakýkoliv větší zásah zapříčinil protirežimní demonstraci.

Řešení přišlo na konci září

Nakonec 30. září 1989 přicestoval do Prahy vicekancléř a spolkový ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher, aby uprchlíky seznámil s dohodou obou německých zemí, podle níž mají být tito občané z NDR vypovězeni a přepraveni přes východoněmecké území do západního Německa. Po složitých diplomatických vyjednáváních představitelů východního Německa, Spolkové republiky Německo a Československa umožnil režim NDR těmto unaveným lidem 1. října 1989 vycestování 5 zvláštními vlaky do SRN.

Jiří Gruša:

0„Ta doba byla skutečně nabitá nervozitou. Bylo jasné, že něco visí ve vzduchu. I v Československu, kde to vypadalo jako obvykle, že se dít nic nebude, najednou začaly chodit dotazy z Prahy, zda bychom se mohli setkat, jestli bych nepřijel do Berlína. Západní Německo bylo pro tyto lidi velmi shovívavé. Jednou jste prostě byl Němec a měl jste nárok na německé občanství, a to přirozeně i ve Spolkové republice Německo.“

Další hromadný přechod začal být organizován 4. října odpoledne. Přistavenými autobusy východoněmecké státní bezpečnosti přicestovali azylanti na nádraží v Libni, kde následoval odsun vlaky. „Režim si prosadil, že ti lidé musí přejet východoněmecké území, aby ta státní suverenita zůstala zachována, ale moc si nepomohli. Například v Drážďanech se pokusila řada lidí nastoupit. Pro jistotu se trasy vlaků často měnily,“ přiblížil historik.

Omezení bezvízového a bezpasového cestování do Československa ve snaze zastavit útěky bylo zrušeno až 1. listopadu. Obnovení možnosti cestovat do ČSSR na platný osobní průkaz vedlo pak k dalšímu exodu. Již po třech dnech bylo v Praze na 3 500 občanů NDR. Situace vedla až k rozhodnutí otevřít 3. listopadu západoněmecko-československé hranice. Během týdne je překročilo až 60 tisíc východních Němců.

/*json*/{"map":{"lat":50.0874302384,"lng":14.3970251083,"zoom":17,"mapTypeId":"hybrid"},"markers":[{"lat":50.087278794272,"lng":14.398108720779,"type":"30","description":""}],"polylines":[],"circles":[],"polygons":[],"rectangles":[]}/*json*/