Teherán – Íránský parlament dnes potvrdil do funkce 18 z 21 ministrů, které do své vlády navrhl znovuzvolený prezident Mahmúd Ahmadínežád. U zákonodárců neprošly hned dvě ženy. Třetí navrhovaná ministryně se ale do vlády dostala, bude ministryní zdravotnictví. Navíc parlament neodsouhlasil ani ministra energetiky. Opozice si totiž myslí, že vybraný kandidát nemá dostatek zkušeností. Parlamentu ale naopak nevadilo, že navrhovaného ministra obrany hledá Interpol.
Po 30 letech je v íránské vládě žena
Drtivou většinou hlasů byl Ahmad Vahídí schválen do funkce ministra obrany. A to i přesto, že je hledaný Interpolem kvůli podezření z účasti na útoku na židovské středisko v Buenos Aires. Tady v roce 1994 zemřelo více než 80 osob.
Podle očekávání nastaly problémy, když měli zákonodárci rozhodnout o tom, zda ve vládě zasednou tři ženy, jak navrhoval Ahmadínežád. Dosud totiž od revoluce v roce 1979 nikdy žena ve vládě nebyla. A i tentokrát konzervativci nechtěli ženu v kabinetu. Dvě kandidátky sice neprošly, ta třetí ale ano. Po třiceti letech tak v Íránu bude žena ministryní – ujme se resortu zdravotnictví.
Petr Zavadil k íránské vládě (zdroj: ČT24)
Spolu s navrhovanými ministryněmi školství a sociální péče hlasováním parlamentu neprošel Ahmadínežádem navrhovaný ministr energetiky. Ahmadínežád proto do tří měsíců musí navrhnout jiné tři kandidáty na tyto posty. Zbytek kabinetu ale může už začít pracovat. První vládní schůzka by se mohla konat už tuto neděli.
Marzíja Vahídová Dastdžerdiová
Po třiceti letech je vůbec první ženou, která se dostala do íránské vlády. Je to univerzitní profesorka a bývalá poslankyně. Studovala medicínu na Teheránské univerzitě, je gynekoložka. V roce 1993 se podílela na založení politické strany Islámské sdružení lékařů. V letech 1992-1996 byla poslankyní parlamentu.
V dubnu 1998 pomáhala připravit plán na sexuální segregaci žen v nemocnicích a v lékařských centrech v souladu s islámským právem šaría. Podle něj by v nemocnicích pro ženy pracovaly výhradně ženy. Projekt si vysloužil silnou kritiku z řad lékařů i odborné veřejnosti a nakonec se nerealizoval.
Vydáno pod