Německé archivní dědictví vydrží půl milénia

Kolín nad Rýnem - Nejméně půl tisíciletí by měly vydržet mikrofilmy, na nichž jsou u schwarzwaldského Oberriedu uchovány kopie celého archivního dědictví Německa. V Barbořině štole (Barbarastollen) zdejších bývalých stříbrných dolů v hoře Schauinsland je za trojí mříží mohutný trezor, kde je v kovových kontejnerech vycházejících z konstrukce pivních sudů uchována téměř miliarda fotokopií vzácných dokumentů na 28 tisících kilometrech mikrofilmu. Každý sud ukrývá 23 kilometrů mikrofilmu navlečených na kovové tyči.

Archiv je dědictvím studené války. Pro případ jaderného úderu se začal sklep plnit kopiemi vzácných dokumentů už v roce 1975, aby se je podařilo uchovat pro příští generace. Němci archiv střeží jako oko v hlavě, jeho okolí je například pro armádu tabu. Vojáci dokonce nesmějí jezdit ani po nedaleké silnici, aby se nemohly stát cílem případného útoku. Haagská konvence o ochraně kulturního dědictví staví význam archivu dokonce na roveň Vatikánu. Jsou tu například kopie jmenování Adolfa Hitlera říšským kancléřem, zakládací listina s pečetí Karla Velikého z roku 794, Bachovy rukopisy nebo třeba stavební plány kolínského dómu. Nejstarší dokument pochází ze šestého století.

Díky archivu nezůstanou nenávratně ztracené ani vzácné dokumenty z městského archivu v německém Kolíně nad Rýnem, který se zřítil před půl rokem do šachty na novou linku metra. Všechny archiválie se dosud nepodařilo vyprostit, pod zemí jich je stále 15 procent a třetina z nalezených je silně poškozena. Záchranné a restaurátorské práce podle odborníků potrvají až 50 let, jeden člověk by jimi například strávil 6300 let.

Reportáž Hany Scharffové (zdroj: ČT24)

Němečtí archiváři se poučili i ze zkušeností z druhé světové války, která na archiváliích napáchala největší škody. Podle odborníků žádný digitální nosič 500 let nevydrží, proto zvolili pro uchování v Barbořině štole jednoduchou technologii mikrofilmů. Ty lze například přečíst i pouhým okem proti světlu s pomocí lupy.