Stuttgart/Praha - Stavět mosty, nikoli bariéry. Takové bylo krédo spolkového prezidenta Richarda Weizsäckera. I přes omezené pravomoci svého úřadu platil Weizsäcker za mravní autoritu a důstojného představitele Spolkové republiky Německo v zahraničí. „Filozof na trůně“, jenž stál v čele Německa v letech 1984 až 1994, se narodil 15. dubna 1920. Křesťanský demokrat Weizsäcker na nejvyšší ústavní funkci kandidoval už v první polovině sedmdesátých let. Tehdy neuspěl, v květnu 1984 se ale karta obrátila a Weizsäcker nahradil v čele země Karla Carstense. V prezidentském úřadu se stal svědkem a protagonistou událostí, v jejichž důsledku se počátkem 90. let stal první hlavou sjednoceného Německa.
„Filozof na německém trůně“ Richard Weizsäcker
Spolkový prezident má podle zákona velmi omezené pravomoci, Weizsäcker ale využil respektu, který je s prezidentským úřadem spojován, k tomu, aby poukazoval na citlivá společenská témata.
Asi nejvýrazněji se mu to povedlo v projevu z května 1985, který přednesl u příležitosti 40. výročí konce druhé světové války. Před plénem německého parlamentu označil 8. květen 1945 nikoliv za den porážky Německa, ale za den jeho osvobození od nacismu.
Weizsäckerova schopnost pojmenovat problémy byla spolu s jeho smyslem pro humor a ironii jedním ze zdrojů prezidentovy autority a popularity. Když Weizsäcker v květnu 1989 usiloval o znovuzvolení, nepostavili proti němu sociální demokraté ani zelení žádného protikandidáta.
V souvislosti s Weizsäckerem je třeba zmínit jeho blízký vztah k prvnímu polistopadovému prezidentu Československa Václavu Havlovi. „Je to můj starý přítel,“ řekl o Havlovi v dubnu 1993 a dodal, že myšlenky, které Havel představoval „jako disident za diktatury, je nyní třeba prosadit do morálního a intelektuálního chování naší společné liberální demokracie“.
Richard Weizsäcker
se narodil ve Stuttgartu do rodiny významného právníka a diplomata. Po krátkých předválečných studiích práv v Oxfordu a Grenoblu vstoupil ve svých osmnácti letech do armády, kde to dotáhl až na kapitána. Po válce absolvoval historii a práva na Göttingenské univerzitě a následně pracoval v řídících funkcích v průmyslu a bankovnictví.
Do Křesťanskodemokratické unie (CDU) vstoupil v polovině padesátých let a od roku 1966 až do svého zvolení prezidentem působil v předsednictvu strany. Dvanáct let byl poslancem Spolkového sněmu. V roce 1981 se stal starostou Západního Berlína a předsedou tamější zemské organizace CDU.
Spolkovým prezidentem byl Weizsäcker od července 1984 do června 1994. Jako první bonnský politik přesídlil krátce před ukončením svého mandátu s úřadem do obnoveného sídelního města Berlína. Vedle svých politických aktivit se řadu let angažoval také jako předseda Německého evangelického církevního sněmu.
Václav Havel a Richard Weizsäcker