Na hrůzy Sachsenhausenu nelze zapomenout ani dnes

Sachsenhausen - Koncentrační tábor Sachsenhausen, který byl založen v září 1936 a nacházel se v severním Německu asi 25 km od Berlína, osvobodila rudá armáda až téměř na konci války, 22. dubna 1945. Tábor byl určen pro 10 tisíc vězňů, táborem však prošlo 140 tisíc registrovaných vězňů. Nicméně existují dohady, že v táboře bylo až 200 tisíc zajatců, z nichž až 35 tisíc zahynulo. Sachsenhausen patřil k těm největším koncentračním táborům a měl 61 pobočných táborů. Bohužel lidé umírali i po osvobození - důsledky krutého zacházení totiž nedokázala otupit ani maximální lékařská péče.

Kruté zážitky si lidé nesou dodnes. Peter Snep běhá bos po různých druzích povrchu až do zemdlení i dnes - ve skoro devadesáti letech, a to ve zlých snech. „Při zatčení jsem vážil 73 kilo, když jsem tu pak jako vězeň utíkal, měl jsem 43. Honili nás tu dokola po různých druzích povrchu. Pořád: Dělej, dělej, věčné bití. Je těžké věřit, že to byli lidi,“ vzpomíná Peter Josep Snep, který přežil hrůzy Sachsenhausenu. 

Stal se nástrojem nacistického byznysu. Testování ideálních podrážek - 40km denně a podle pravidla: Zastavíš se, umřeš. Jako juniorský mistr v běhu to na rozdíl od většiny přežil. Otrockou práci, hladovění a masové popravy mu ale v hlavě zůstávají dodnes. 

Reportáž Evy Pláničkové (zdroj: ČT24)

Sachsenhausen hrál ve zrůdném systému zvláštní roli. Vyrostl jako modelový tábor, školicí středisko pro personál továren na smrt. Jako první vznikl celý z pera architekta. Odsud se vše řídilo a tady začínali kariéru funkcionáři SS. Při výuce zavraždili 40 tisíc lidí. V dubnu 1945 sem konečně dorazili sovětští vojáci. Jenže nebylo prakticky koho osvobodit. Nacisti zametali stopy a přes 30 tisíc zubožených vězňů vzali na pochod smrti na sever.  

Günter Morsch, ředitel památníku a muzea Sachsenhausen

„V žádném jiném koncentračním táboře se nedělalo tolik typů medicínských pokusů na lidech. Souvisí to s blízkostí Berlína, kde sídlily výzkumné instituce.“

Správci památníku už přemýšlejí, jak do budoucna zajistit „připomínání“ založené nejen na učebnicových údajích. Jak dál, až už nebude nikdo, kdo by popsal, proč by raději chodil celý život bosý. 

Vydáno pod