Praha - Letectvo Spojených států dotáhlo do zdárného konce bývalý projekt NASA a vypustilo zajímavý robotický raketoplán. Experimentální stroj bude na nízké oběžné dráze testovat vojenské technologie a snad přinese oprýskané astronautice naději i na lepší časy. Miniraketoplán X-37B měří necelých devět metrů a jeho rozpětí křídel je téměř šedesát centimetrů. Velikost plavidla je ve srovnání s běžnou vesmírnou lodí čtvrtinová. Účel mise, cena i datum návratu jsou ale obestřeny tajemstvím.
Úpadek astronautiky má zastavit nový robotický raketoplán
Výjimečnost pětitunového stroje tkví v tom, že jej nepilotuje člověk. S projektem bezpilotního raketoplánu přišla NASA už v roce 1999. O pět let později ho ale z ne zcela jasných důvodů předala armádě Spojených států. Experti jsou přesvědčeni, že konečným účelem celého programu miniraketoplánu je urychlení vývoje podpůrných bojových a zbraňových systémů. „Jak víme z historie, na bojový prostředek se dá změnit nebo předělat cokoliv, pokud je to dostatečně technicky vyspělé,“ tvrdí Antonín Vítek z Akademie věd ČR.
Miniraketoplán čeká dlouhá cesta – musí se dostat na orbit, otevřít nákladový prostor, vysunout solární panely, naučit se udržovat výšku a pak v pořádku přistát s pomocí autopilota v Kalifornii. „Letectvo prostě vrhlo kostky a doufá, že to dopadne dobře. Pokud ne, bude to další experimentální projekt, který skončí v šuplíku,“ říká Joan Johnson-Freeseová z válečné akademie amerického námořnictva.
Milénium (zdroj: ČT24)
V dějinách kosmonautiky ale nejde o první bezpilotní vesmírnou loď, která se samostatně vrátí a přistane. Něco podobného se podařilo už v roce 1988 bývalému Sovětskému svazu s raketoplánem Buran. „Startoval bez posádky, byl dopraven na oběžnou dráhu a z ní se zase vrátil zpět bez jakéhokoliv zásahu člověka,“ vzpomíná astronom Marcel Grün. „Buran byl stavěn jako pilotovaný raketoplán, ale tohle je bezpilotní, zkušební, ani ne prototyp,“ doplňuje Vítek.
Kosmonauté ale mohou být klidní, bezpilotní raketoplán X-37B jim práci nevezme a planetu Zemi si budou moci prohlédnout z výšky i v budoucnu. „Není určen na dopravu člověka, nakonec na to má i malý nákladový prostor,“ vysvětluje Grün. Přece jen si ale jedno specifikum miniraketoplán drží – unikátnost materiálů, třeba těch pro tepelnou ochranu. „Ty byly na starých raketoplánech. Byly velice citlivé a díky tomu, že potřebovaly častou údržbu, byl jejich ekonomický provoz velice špatný,“ vzpomíná Vítek.
Cenu bezpilotního raketoplánu se ale asi nikdy nedozvíme – i tato informace je obestřena hradbami tajemství. Podle odborníků ale částka překročila několik miliard dolarů. „Je to prostředek, který umožní dopravovat zpátky na Zemi objemné a těžké předměty, ale nebude to nic podobného tomu, co se dostalo minulý týden na oběžnou dráhu,“ podotýká Vítek.
Spekulace už hovoří o plavidle, které může nahradit satelity. Přesune se, kam je potřeba a v případě napadení se může vyhnout útočným střelám. Že do něj americké letectvo vkládá velké naděje, potvrzuje i to, že už si objednalo druhý podobný stroj. Ten by měl odstartovat v roce 2011.
GALERIE
Raketoplán při startu z Bajkonuru