Do své funkce říšského vůdce SS se Himmler nedostal díky svým květnatým proslovům jako mnoho dalších fašistických pohlavárů, ale zejména díky své oddanosti Adolfu Hitlerovi, svým organizátorským schopnostem a pro mnohé i neuvěřitelnou pracovitostí.
Himmler byl ten, kdo v roce 1932 založil tajnou bezpečnostní službu SD, která sloužila ke sběru osobních údajů o vysokých činitelích třetí říše, jež měly v případě „nutnosti“ sloužit k jejich vydírání. Jeho jednotky vraždily za noci dlouhých nožů vysoké představitele a velitele „konkurenčních“ jednotek SA Ernsta Rhöma. Byl to on, kdo se o dva roky později stal velitelem všech bezpečnostních složek nacistického Německa včetně obávaného gestapa. Právě Himmler, kterého Hitler nazýval „věrným Heinim“, poté, co v roce 1941 v Hitlerově hlavním stanu padla poprvé slova „konečné řešení“, osobně zřídil první koncentrační tábor určený k masovému zabíjení.
Jeho elitní černě oděné jednotky SS, které měly původně v počtu 100 mužů sloužit k Hitlerově osobní ochraně, se rozrostly do velikosti 35 divizí, čímž vážně konkurovaly i pravidelné armádě. Jednotky domobrany Volksturm a partyzánské oddíly Werwolf vznikly v roce 1944 taktéž z Himmlerovy iniciativy. V dubnu 1944, kdy i Himmlerovi bylo již jasné, že válku na dvou frontách nemůže Německo nikdy vyhrát, zahájil vyjednávání se západními Spojenci o separátním příměří a společně vedené válce proti SSSR. Hitler se však o jeho „vedlejších“ aktivitách dozvěděl, zbavil ho všech funkcí a nařídil mu domácí vězení.
V květnu 1945 v hromadném zmatku a snaze všech německých vojáků uniknout před sovětskými zajateckými tábory se mu v přestrojení za řadového vojáka podařilo padnout do britského zajetí nedaleko Brém. Při prvním výslechu se však psychicky zhroutil a přiznal svojí pravou identitu. Prostřednictvím ampule cyankáli, kterou měl ukrytou v umělém zubu, pak ve své cele spáchal sebevraždu.
Přesně v ten samý den, kdy si Himmler sám dobrovolně vzal život, britské jednotky zatkly nacistickou německou vládu velkoadmirála Karla Dönitze, kterého pak v Norimberském procesu odsoudili k 10 letům ve věznici Spandau v západním Berlíně.
