Washington – Volební právo ženám zajistil 19. dodatek americké ústavy, který byl ratifikován 26. srpna 1920. Předtím mohly ženy volit pouze v některých státech USA. Nicméně úplně první zemí na světě, kde se u voleb zrovnoprávnila práva obou pohlaví, byl Nový Zéland, který k tomu přistoupil již v roce 1893. Ženy zde sice však mohly volit, nemohly být ale voleny.
Poprvé šly ženy k volbám na Novém Zélandu, až potom v USA
Evropa v boji za rovné volební právo mužů a žen nebyla pozadu, první mohly volit Finky v roce 1906. Severské území, tehdy ještě autonomní součást carského Ruska, se tak stalo třetí zemí na světě - po Novém Zélandu a Austrálii (1902) - kde si ženy toto právo vydobyly. Dámy po celé Evropě i Americe pokračovaly v úsilí získat volební právo s nadějí, že události ve Finsku pomohou dodat jejich kampani novou energii.
Do konce první světové války následovala příkladu Finska ani ne dvacítka zemí včetně Británie (1918), kde mohly zprvu volit jen ženy starší 30 let (na 21 let byla věková hranice snížena v roce 1928). O ženská volební práva se zasloužily i takzvané sufražetky (podle anglického termínu pro volební právo - suffrage), které se nevyhýbaly ani násilným akcím - napadaly ministry, rušily schůze, vytloukaly okna, držely hladovky a nezavrhovaly ani přímý teror, jako třeba paličství.
GALERIE
videogallery_00099542
Ve švýcarském kantonu nemohly ženy volit ještě v roce 1990
Naopak velmi pomalu se volební právo žen prosazovalo ve Švýcarsku. Zde se ženy dočkaly až v roce 1971. Poslední politická bašta mužů v Evropě padla až v roce 1990, kdy švýcarskému kantonu Appenzell-Innerrhoden nařídil soud uznat volební právo žen, jež jim tam bylo v místních volbách do té doby upíráno, ačkoliv Švýcarsko toto právo uznalo o 19 let dříve.
V některých islámských státech (například v Saúdské Arábii) ženy dodnes k volbám nesmí. Průkopníkem zrovnoprávňování žen byl v muslimském světě turecký prezident Mustafa Kemal Atatürk, který s řadou dalších reforem přiznal ženám právo volit a být voleny již v roce 1930. Předčil tak i mnohé evropské země, například Francii (1944) či Itálii (1946). Turecko pak následovaly další muslimské státy - Indonésie (1945), Pákistán (1947), Sýrie (1949), Libanon (1952), Egypt (1956) nebo Írán (1963).