Neapol - Německý podnikatel a amatérský archeolog Heinrich Schliemann bývá často nazýván otcem moderní archeologie, ačkoli vše, co objevil, nebylo nikdy to, co si myslel, že nachází. Neobjevil pravou homérskou Tróju, ani slavný Priamův poklad, ani zlatou masku krále Agamemnona. Zapálený amatér a bohatý podnikatel, který mluvil plynně třiadvaceti jazyky, napsal deset knih, 150 deníků a více než 60 tisíc dopisů ve dvanácti řečech, přitáhl k sobě i k archeologii pozornost veřejnosti. Schliemann, který zemřel 26. prosince 1890 v 68 letech v Neapoli, je nakonec pochován v Aténách.
„Já tu Tróju najdu“, řekl malý Schliemann, ale nakonec to nevyšlo
Narodil se 6. ledna 1822 v severoněmeckém městečku Naubukow v rodině chudého evangelického pastora. Již od mládí jej přitahovaly starořecké eposy, zejména Homérovy epické básně Ilias a Odyssea. V nich se mimo jiné píše o legendárním městě Tróji, které historici dlouho považovali za bájné město. V osmi letech údajně Schliemann řekl: „Já tu Tróju najdu!“
K tomu ale potřeboval peníze a naučit se cizí jazyky, což mu šlo již od mládí. Ve 14 letech nastoupil do učení v obchodě se smíšeným zbožím ve Fürstenbergu, o pět let později se nechal najmout na loď, která mířila do Venezuely. Ta ale ztroskotala, tak se stal účetním v Amsterdamu. Ve 22 letech se dostal do jedné obchodní firmy a o dva roky později, v roce 1846, odjel jako zástupce firmy do Ruska. Následoval rychlý obchodní úspěch, peníze, cestování po Evropě i po Americe, kde měl obchodní úspěchy při zlaté horečce v Kalifornii.
K homérské Tróji se nedokopal, určil ale její polohu
V říjnu 1871 zahájil devětačtyřicetiletý Schliemann na kopci Hisarlik v západním Turecku vykopávky. Za několik let oznámil, že ve třetí vrstvě odspodu objevil legendární Tróju. Homérská Trója to ale nebyla. Čtyři roky po Schliemannově smrti v roce 1890 totiž německý archeolog Wilhelm Dörpfeld oznámil, že homérská Trója leží v šesté vrstvě. Poslední slovo pak řekl v roce 1961 šéf vědecké expedice Carl Blegen z Cincinnatské univerzity, který určil, že homérská Trója leží v sedmé vrstvě. Pochází totiž z doby okolo roku 1300 před naším letopočtem.
I jeho další slavný objev nebyl tím, za co jej Schliemann považoval. Údajný Priamův poklad objevil 31. května 1873 na pahorku Hisarlik. Zhruba 8 800 zlatých šperků, perel, číší a pohárů mělo údajně patřit králi Priamovi, jenž je v Homérově eposu označován za panovníka Tróje. Vědci ale později dokázali, že tento poklad je asi o 1 000 let starší než slavný trojský král.
„Priamův poklad“ skončil nakonec v Moskvě
Schliemann jej tajně vyvezl z Osmanské říše a v roce 1881 daroval „německému národu jako dárek do věčného vlastnictví“. Poklad ale zůstal v berlínském Pergamonském muzeu jen 64 let. V březnu 1945 byl uskladněn v protiletadlové věži u zoologické zahrady a po vstupu Sovětů do města se velká část pokladu dostala do SSSR. Teprve v roce 1993 Moskva potvrdila, že je uložen v depozitářích Puškinova muzea umění v Moskvě.
V Mykénách, kde se řídil díly antických klasiků Aischyla a Euripida, zase Schliemann objevil pověstnou zlatou masku, kterou přisoudil mykénskému králi Agamemnonovi, jenž vedl řeckou výpravu proti Tróji. Později se ale ukázalo, že i toto byl omyl.
Odborníci na jeho práci mají rozporuplné názory
Někteří odborníci Schliemannovi vyčítali, že kvůli svým neodborným postupům způsobil nenahraditelné ztráty. Za největší škodu považovali zbourání části zdí z řecké a římské epochy, které mu bránily v cestě do nitra pahorku Hisarlik. Na Schliemanna se snesla kritika i koncem 80. let 20. století v knize Mýty, skandály a historie z pera filologů Williama Caldera a Davida Trailla, působících v USA.
Jiní jej ale oceňují. „Jeho úsilí je třeba ocenit, vybral si jednu z nejsložitějších lokalit ve Středomoří a historické prameny, které by mu pomohly, byly objeveny až po jeho smrti. Chetitština ani mykénské písmo tehdy navíc nebyly ještě rozluštěny. Proto se pro Schliemanna stal Homér pramenem časově nejbližším a on mu věřil,“ řekl.