Washington - Slova státní hymny Spojených států The Star-Spangled Banner (Hvězdnatý prapor) vznikly během druhé války o nezávislost mezi USA a Británií v přístavu Baltimore na severovýchodě USA. Vlastenecká báseň, která mluví o „zemi svobodných“ a „domově statečných“ a jejímž autorem je právník Francis Scott Key, se začala paradoxně zpívat na melodii populární anglické písně To Anacreon in Heaven. Státní hymnou USA se stala 3. března 1931, kdy příslušný zákon podepsal americký prezident Herbert Hoover.
Hvězdnatý prapor se zpívá na melodii anglické písně
Renomovaný právník a amatérský básník Francis Scott Key byl ve svých 35 letech pověřen v září 1814 americkým prezidentem Jamesem Madisonem vyjednat s Brity výměnu vězňů. Což se podařilo. Na britské válečné lodi byl ovšem držen během britského útoku na Baltimore.
V noci ze 13. na 14. září 1814 se tak stal očitým svědkem toho, jak posádka pevnosti McHenry úspěšně vzdorovala ostřelování. Přímou inspirací se mu stala americká vlajka s 15 hvězdami a pruhy, která stále po 25 hodinách intenzivního ostřelování pyšně vlála nad pevností.
Rozhovor s Martinem Kovářem (zdroj: ČT24)
Martin Kovář, historik:
„Hymna hraje oficiální roli, ale zároveň je to i velký projev amerického patriotismu. Američané si na to velmi potrpí.“
Key báseň The Star-Spangled Banner, původně nazvanou The Defence of Fort McHenry (tedy Obrana pevnosti McHenry), napsal na zadní stranu dopisu, který měl u sebe. Po propuštění ji dokončil v jednom z baltimorských hotelů a předal svému švagrovi, soudci Josephu Nicholsonovi.
Ten k ní přidal melodii populární anglické písně To Anacreon in Heaven, kterou anglický skladatel John Stafford Smith složil již v 60. letech 18. století pro jeden londýnský klub amatérských hudebníků.
Keyova báseň s původním názvem byla poprvé vytištěna 17. září 1814 a o tři dny později znovu, již pod nynějším titulem. Vlastenecká píseň, kterou poprvé údajně zpíval jeden baltimorský herec již v říjnu 1814, si brzy v USA vydobyla popularitu a často byla zpívána při různých společenských událostech. A to přesto, že se kvůli svému rozsahu jeden a půl oktávy nezpívá snadno.
Americké námořnictvo ji začalo oficiálně používat v roce 1889 a v roce 1916 prezident Woodrow Wilson nařídil užívání Hvězdnatého praporu při vojenských přehlídkách.
Hymnou Spojených států amerických se stala 3. března 1931. Do té doby oficiální státní hymnu USA neměly: užívaly se písně Hail, Columbia nebo My Country, 'Tis of Thee, známá jako Amerika.
Richard Wagner, Giacomo Puccini, Jimi Hendrix
Hymna se v průběhu času stala terčem různých úprav, tlaků stran aktuální politické situace či výpůjček ze strany jiných skladatelů. V jedné své skladbě použil motiv z americké hymny například německý skladatel Richard Wagner, vstupní takty hymny si do své opery Madam Butterfly zase vypůjčil italský skladatel Giacomo Puccini.
První popovou úpravu hymny má na svědomí portorický kytarista a zpěvák José Feliciano, který zabrnkal svoji bluesovou úpravu v říjnu 1968 před zahájením basebalového utkání v Detroitu. Předělanou verzi hymny, kterou protestoval proti vietnamské válce, zahrál několikrát koncem 60. let též americký kytarový mág Jimi Hendrix.
Nejstarší Nizozemsko, nejnovější Nepál
Nejstarší národní hymnou je nizozemská píseň Vilém (Het Wilhelmus), která byla složena mezi roky 1568 a 1572. Titul pochází od jména nizozemského národního hrdiny, Viléma I. Oranžského, hymnou je od roku 1932.
Nejnovější hymnu s názvem Stovky květů má od srpna 2007 Nepál. V roce 2006 zavedl novou hymnu Afghánistán a Kazachstán.
Španělská hymna z 18. století, známá jako Královský pochod, je jednou z několika málo národních hymen beze slov. Slova nemá ani nová hymna Kosova s názvem Evropa či sanmarinská hymna Inno Nazionale (Národní hymna) z roku 1894, jejímž autorem je italský skladatel Federico Consolo.
Nejstarší slova má nejspíš japonská hymna Kimi ga jo. Pocházejí z básnické sbírky z desátého století. Hudbu složil Hiromori Hajaši v roce 1880.
Většina známých hymen světa pochází z 19. a 20. století. Například česká vlastenecká píseň Kde domov můj, dnešní česká hymna, poprvé zazněla ve Stavovském divadle v Praze 21. prosince 1834, kdy zde měla premiéru hra Josefa Kajetána Tyla s hudbou Františka Škroupa Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka. Poprvé ji tehdy zanotoval populární basista a tehdejší hvězda Stavovského divadla Karel Strakatý.
Mezi známé mezinárodní hymny patří hymna dělnického hnutí Internacionála. Ruská verze byla až do roku 1944 hymnou SSSR. Hymnou Evropské unie je instrumentální verze Ódy na radost, a to čtvrtá část Deváté symfonie od Ludwiga van Beethovena.
Většinu státních hymen složili méně známí autoři a někdy není autor znám vůbec. I zde se ale najdou výjimky. Melodii německé hymny složil známý rakouský skladatel Joseph Haydn, slova i hudbu indické i bangladéšské hymny napsal indický básník a příležitostný skladatel Rabíndranáth Thákur, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1913. Norský spisovatel Björnstjerne Björnson, jenž získal Nobelovu cenu za literaturu v roce 1903, je autorem slov norské hymny.