Praha - Chtěli uniknout před následky černobylské katastrofy, a protože patřili k volyňským Čechům, požádali v roce 1990 tehdejšího prezidenta Václava Havla o možnost žít v Československu. Federální vláda ještě v říjnu téhož roku jejich žádost vyslyšela. A tak v letech 1991 až 1993 1812 ukrajinských Čechů opustilo své domovy, kde museli nechat veškerý svůj majetek prakticky bez náhrady. První skupina takzvaných černobylských Čechů překročila československo-sovětskou hranici ve Vyšném Nemeckém právě 25. dubna 1991.
Černobylská katastrofa vedla k návratu 2000 krajanů z Ukrajiny
Dvanáct krajanských rodin, které tvořily onu první skupinu, se po několikadenní aklimatizaci ve výcvikovém středisku civilní obrany v Hodovízi usadilo v obci Rovná na Sokolovsku. Skupina měla původně přijet již koncem března 1991, chybělo jí však povolení orgánů SSSR k výjezdu.
Během humanitární akce, kterou financovala nejdříve federální a později česká vláda, bylo do českých zemí přesunuto celkem 1812 (někdy se uvádí 1806) krajanů z takzvané zóny doporučené evakuace. Krajané byli rozmístěni v přibližně 70 lokalitách, především v pohraničních oblastech nebo místech, kde zůstaly prázdné byty po stažení sovětských vojáků.
Reportáž Olgy Málkové (zdroj: ČT24)
Záměrem československé vlády bylo jejich přirozené včlenění do české komunity, což se posléze ukázalo jako nepříliš snadné. Noví obyvatelé často žili v homogenních a uzavřených skupinách a starousedlíci je nazývali „Rusáky“. Nastaly ale i další problémy. Přes původní sliby federální vlády dostali ukrajinští Češi pouze povolení k dlouhodobému pobytu namísto okamžitého udělení českého občanství. Měli proto dlouho potíže se zaměstnáním, s podnikáním, lékařskou péčí i se vzděláváním dětí - nemohli se zúčastnit kupónové privatizace, měli potíže při získávání úvěrů od bank nebo omezené možnosti s nákupem nemovitostí. Po pěti letech získali volyňští Češi občanství a zdálo se, že tím všechny problémy skončily. Jenže se objevil další: někteří krajané neměli nárok na důchod.
Mezi organizacemi, které pomáhaly novousedlíkům překonávat nástrahy života v ČR, figurovalo i Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel, které bylo založeno v roce 1990. Tvořili jej bývalí volyňští Češi, kteří se v počtu téměř 40 tisíc vrátili do vlasti po druhé světové válce. Označení volyňští Češi se vžilo i pro krajany, kteří přišli v 90. letech. Na rozdíl od svých předchůdců ale pocházeli z jiné oblasti Ukrajiny než z Volyně.
Domovem 1731 osob byla ukrajinská Žitomirská oblast, konkrétně vesnice Malá Zubovština a Malinovka a město Korosteň. Od Černobylu, kde v dubnu 1986 došlo k výbuchu jaderné elektrárny, leží tato oblast asi 100 kilometrů vzdušnou čarou. Zbývajících 81 osob žilo v běloruských městech Mazyr a Homyeľ a jejich okolí, tedy v severních oblastech postižených černobylskou havárií.
Havárie v Černobylu