Lago di Garda: Alpy s vůní palem a kapkou citronu

Krajina na severu italského jezera Lago di Garda v sobě ještě nezapře svěží alpský vzduch. Vody jezera svírají strmá úbočí skalnatých kopců, které ale jen zřídka kdy v zimě poznají sníh. Z jejich vrcholků je na modravé jezero nádherný výhled. Jen o pár kilometrů dál, můžete v klidu odpočívat na slunné oblázkové pláži a osvěžit se citronovou limonádou nebo alkoholickým drinkem vyrobeným z citronů. I když se to může vzhledem k poloze jezera v těsné blízkosti Alp zdát jako nemožné, po staletí se tu citrusy ve velkém pěstovaly. A jejich stopy se tu nezapřou ani dnes. Jediný, kdo si tu nepřijde na své, jsou milovníci zimního bruslení. Byť mu Alpy dýchají na záda, jezero nikdy nezamrzá.

Když jsem poprvé při cestě do údolí zahlédla vody jezera Garda, nemohla jsem si nevzpomenout na francouzské jezero Le Lac Sainte Croix. Tuhle bránu do Provence sice na rozdíl od Lago di Garda v 70. letech za pomoci těžké techniky vytvořila ruka člověka, při pohledu z úbočí kaňonu Verdon se však stejně jako u Lago di Garda člověk nemůže ubránit pocitu, že konečně dorazil ze studených hor k teplému moři.

Oproti jezeru Sainte Croix má Lago di Garda ještě jednu neskonalou výhodu. Byť leží severněji, klima v jeho okolí je mnohem mírnější než v případě jeho francouzského bratříčka. Zatímco do vln Le Lac Sainte Croix se mnohdy již koncem srpna dokážou ponořit jen ti nejotužilejší, Lago di Garda nabízí teploty, na které jsme zvyklí spíše od moře. Průměrná teplota vody se pohybuje kolem 21 stupňů. Historické záznamy říkají, že zatím jezero zamrzlo jen jednou – v roce 1709. A tak není divu, že se o jezeru Garda často mluví jako o bráně do Středomoří.

Příjemná iluze úzkých uliček: Opravdu jsme v Itálii, ne v Chorvatsku?

Modravé vody jezera lemují bílé oblázkové pláže, sem tam jsou k vidění i nějaké ty palmy. A záplava květin v úzkých uličkách budí pocit, že jste místo do Itálie zakotvili o poloostrov dál – ve slunném Chorvatsku, kde si víc, než je obvyklé v Itálii, lidé potrpí na upravenost svých měst a vesniček. Úzké uličky v létě skýtají chladivý stín a úkryt před žhavými slunečními paprsky. Třeba v úchvatném městečku Limone krčícím se pod strmými úbočími kopců na břehu jezera, vás spleť křivolakých uliček dovede k malebnému přístavu i ke kostelu, od kterého je krásný výhled na celé městečko i na Lago di Garda.

Citrony od Lago di Garda na stůl rakousko-uherských monarchů

Limone patří k nejkrásnějším městečkům na břehu Lago di Garda. Podobnost s italským i anglickým slůvkem, které v překladu do češtiny znamená „citron“, není čistě náhodná. Tradici pěstování citrusů, hlavně citronů, do okolí jezera přinesli mniši už ve 13. století. Od 17. století se pak v Limone i v dalších městech začaly budovat speciální skleníky, které měly citrusy náchylné na chladné počasí chránit před příležitostnými mrazíky.

V těch dobách bylo Limone nejsevernějším místem, kde se citrony pěstovaly pro obchod. Stovky tisíc žlutavých plodů ročně směřovaly z malého městečka na břehu největšího italského jezera do Německa, Polska i Ruska. Lukrativní byznys, který zajišťoval zisky i zaměstnanost v jinak poměrně chudé zemi, vzal za své až po sjednocení Itálie v roce 1861. Noví monarchové totiž začali v zájmu celého království prosazovat pěstitele citrusů z jižních částí země. Citrusovými stromy také otřásly zrádné choroby.

Pěstírna citrusů
Zdroj: ČT24/Alžběta Vejvodová

Limonské skleníky z dálky připomínají hřbitov

Tradice pěstování citrusů v Limone už dávno vzala za své. Zbyly tu po ní jen bílé sloupy bývalých skleníků. Když se díváte na tyhle sloupy z vod jezera, připomínají hřbitovní pomníky. Od roku 2002 už ale dostaly šanci znovu ožít a plnit svůj původní účel. Pracovníci místního „muzea“ obnovili trámy, které je kdysi spojovaly a na které se pokládaly skleněné desky, aby křehké citrusy ochránily před rozmary počasí od ledna do března. Záhony mezi sloupy znovu ožily citrusovými stromky. Turisté se teď mohou na vlastní oči přesvědčit, jak se zde pěstovaly po staletí sytě oranžové i žluté plody.

Klikatou cestou za historií do Sirmione

I když pro mě je a nejspíš i zůstane Limone nejpřitažlivějším městečkem na pobřeží Lago di Garda, za zmínku určitě stojí i další. Jedním z nich je Sirmione, které dodnes chrání mohutné hradby. Z Limone vás k němu dovede úzká cestička, která se jak had vine po břehu jezera. Řidiči se na ní naučí pořádně točit volantem a donekonečna kroužit po kruhových objezdech, které mají bouřlivé Italy zkrotit a přimět dodržovat dopravní předpisy. Výhledy na jezero i cesta přes celou řadu dalších starobylých městeček však rozhodně stojí zato.

Sirmione se nachází na poloostrově, který s pevninou spojuje jen úzký proužek země. Tohle místo si oblíbili už staří Římané. Na samotné špici poloostrova v 1. století před naším letopočtem vyrostla vila dnes známá pod názvem Grotte di Catullo (Catullova jeskyně). Patřila významné veronské rodině Valerii a jezdil do ní zřejmě i slavný římský básník Catullus.

Silné zdi městských hradeb, hrad ze 13. století, který je vzácným příkladem pevnosti chránící přístav, a kamenné zdi prastarých domů mají největší kouzlo v noci, kdy je osvětlují jen mihotavá světla pouličních lamp. Prohlídka ve svitu Měsíce je nejlepší volbou zejména v letě, kdy sluneční paprsky přes den dokážou ulice historického města rozpálit do vskutku vysokých teplot.

Libo-li voňavé speciality z jezerních ryb?

A když na vás přijde hlad, zajděte na pozdní večeři do některé z hospůdek a restaurací, kterých je v městečcích na břehu Lago di Garda celá řada. Nabízejí skutečně kulinářský zážitek, zvláště pokud patříte k milovníkům ryb. Mořské ryby tu sice budete hledat stěží, místní kuchaři vám ale rádi připraví pochoutky z jezerních ryb. Do zlatova grilované jezerní štiky i krásně vybarvené duhové pstruhy vám ochotně a s dávkou zručnosti, která se jen tak nevidí, vykostí ruce opáleného italského číšníka. A po dobrém jídle si jako digestiv nezapomeňte dát limoncello – nápoj, který se nevyrábí z ničeho jiného než z citronů.

Vydáno pod