Paříž – Francouzská levice po více než padesáti letech získala většinu ze 348 křesel v Senátu. Po nedělních volbách má v horní komoře francouzského parlamentu 177 křesel. Vyplynulo to z konečných volebních výsledků.
Francouzský senát ovládla po padesáti letech levice
Favorit na prezidentskou kandidaturu za opoziční socialisty François Hollande vidí ve výsledku rozklad systému pravicového prezidenta Nicolase Sarkozyho a předzvěst výsledku prezidentských a parlamentních voleb v roce 2012. „Změna je na pochodu,“ přitakal šéf socialistických senátorů Jean-Pierre Bel.
Šéf vládního Svazu pro lidové hnutí (UMP) Jean-François Copé připustil, že se jedná o porážku pravice. Řekl, že je to zklamání, ale ne překvapení. Dalo se to podle něj očekávat vzhledem k úspěchům levice v místních volbách od roku 2004. Volby do Senátu jsou ve Francii totiž nepřímé. Pětadevadesát procent volitelů tvoří poslanci místních zastupitelstev, zbylých pět procent jsou poslanci regionálních rad. Socialisté tak budou mít v Senátu většinu poprvé od vzniku Páté republiky v roce 1958.
Horní komora je ve Francii důležitou pojistkou proti nekvalitní legislativě a má právo zákonodárné iniciativy. Šéf Senátu je formálně druhým mužem ve státě a v případě indispozice prezidenta se ujímá jeho funkcí.
Senát je podle Francouzů zbytečný
Převaha levice v Senátu pravicové vládě premiéra Françoise Fillona znesnadní prosazování zákonů. Dobrou platformu získali socialisté i k odstartování kampaně k prezidentským volbám, které Francii čekají za sedm měsíců.
Horní komoru část francouzské veřejnosti považuje za zbytečnou instituci, je ale důležitou pojistkou proti nekvalitní legislativě a má právozákonodárné iniciativy. V senátních volbách byli úspěšní i francouzští zelení, kteří své zastoupení zvýší z dosavadních čtyř mandátů nejméně na devět.
Prezident Nicolas Sarkozy se po Françoisi Mitterandovi stane další francouzskou hlavou státu, která se bude minimálně v jedné z parlamentních komor potýkat s převahou opozice. Bývalý prezident Mitterand byl po celých 14 let svého funkčního období nucen spolupracovat s pravicovým Senátem a část svého mandátu dokonce s vládou konzervativního premiéra Jacques Chiraka. Ten později Mitteranda v prezidentské funkci nahradil.