Melbourne - Austrálie je známá svou unikátní faunou. Nejpopulárnější jsou bezpochyby klokani a koaly. S méně známými, zato však vysoce ohroženými druhy zvířat – například tasmánskými čerty - se mohou návštěvníci Austrálie seznámit v záchranné stanici nedaleko Melbourne, kde se odborníci zaměřují na jejich odchov. A mají za sebou nejúspěšnější rok.
Tasmánským čertům svítá naděje na přežití
V Healesvillské rezervaci jsou na své malé tasmánské čerty náramně pyšní. Ukazují totiž na nebývalý úspěch tamního programu odchovu zvířat v zajetí. Za poslední rok přibylo v rezervaci čertů celkem čtyřiadvacet. „Letos je to nejlepší rok, co jsme zatím zažili. A stále pokračujeme. Zrovna teď se chystáme na třetí fázi výstavby nové ohrady pro tasmánské čerty,“ říká ředitel Healesvillské rezervace Glen Holland.
Mláďata tasmánskéoho čerta
Zdejší chráněnci jsou nadějí pro celý druh. Populaci ďábla medvědovitého, jak se tasmánský čert správně jmenuje, pustoší v posledních letech rakovina tváře. Úmrtnost je stoprocentní, nakažené zvíře umírá do několika měsíců. Jde to tak rychle, že během několika let by nemusel v Tasmánii zbýt ani jeden. „My jsme tady od té nemoci trochu stranou. Udržujeme tu velice přísnou karanténu,“ popisuje ošetřovatelka Tammika McIvorová.
GALERIE
Tasmánský čert
Tasmánští čerti nejsou jedinými ohroženými endemickými druhy, které tu mají. Například vakoplchů drobných se v Healesville za poslední rok narodilo rekordních 38. Tento miniaturní vačnatec dorůstá maximálně do 11 centimetrů a živí se hlavně nektarem a pylem z květů. Papoušků s poetickým jménem neoféma oranžovobřichá v rezervaci přibylo 23. Ve volné přírodě jich přitom žije maximálně padesát. I oni jsou tu pro případ, že dojde na nejhorší. „Naše programy chovu a rozmnožování těchto druhů v zajetí jsou opravdu jednou z posledních nadějí na přežití těchto zvířat. Pokud se těm venku něco stane, můžeme je nahradit těmi, co tu odchováme,“ vysvětluje kurátorka Programu ohrožených druhů Melanie Lancasterová.
Ohrožené australské druhy (zdroj: ČT24)
Nejde ale jen o pouhé čekání. Malé ďáblíky medvědovité čeká během života kromě čertovin také hodně práce. Jejich role je nenahraditelná. „Až je matka přestane kojit, budou se v přirozeném prostředí asi tak rok učit, jak být tasmánským čertem. Během dalšího roku jim pak vybereme partnera a zapojíme je do programu na rozmnožování,“ plánuje malým čertíkům budoucnost ošetřovatelka.