Moskva - Zmar a zkáza prý hrozí ruským opilcům: všechny zbývající záchytky v zemi budou do poloviny října uzavřeny, alespoň tak tvrdí první náměstek ministra vnitra Alexandr Gorovoj. Kdo se poté o podnapilé postará, dosud není zcela jasné. Zdravotnictví se totiž převzetí břemene od resortu vnitra úporně brání a tisk bije na poplach.
Ruským opilcům zvoní hrana - záchytky zde končí
„Při našem klimatu a míře spotřeby alkoholu to znamená smrt tisíců lidí na ulicích,“ varoval dnes list Vedomosti. „Ruské záchytky sice hrubě porušují lidská práva, odporují ústavě, mezinárodnímu právu a několika federálním zákonům, ale nechat lidi bez pomoci nelze,“ apeloval.
Vnitro o opilce přišlo v rámci loňské reformy, která policii zbavila „přebytečných“ funkcí. Ministryně zdravotnictví Taťjana Golikovová ale argumentuje, že jen 0,3 procenta svěřenců záchytek potřebuje lékaře, zatímco na ostatní je třeba policejní dohled. Starost o opilce se tak fakticky přesouvá na bedra obcí, ale ty úkol ani zdaleka nepovažují za prioritní a peníze na tento účel chybějí.
První zařízení se v Rusku objevilo už v roce 1902 jako útulek, kde podnapilí mohli přijít k sobě, místo aby zmrzli na ulici. V roce 1940 záchytky přešly pod ministerstvo vnitra v čele s obávaným Lavrentijem Berijou a staly se součástí represivního systému.
Bezprostřední záminkou ke skoncování s policejními záchytkami se stala série skandálů okolo brutálního zacházení s opilci, která vyvrcholila loni v lednu. Tehdy v sibiřském Tomsku zemřel místní novinář, kterého během novoročních svátků zmlátil na záchytce mladý strážce pořádku. Nejspíše právě bezmocnost spoutané oběti svedla policistu k tomu, aby si na ní vylil zlost.
Z šesti set záchytek zbylo jen tucet
Zatímco ještě před dvěma lety bylo po Rusku na šest stovek policejních záchytek, v současnosti jich podle náměstka Gorového zbývá jen tucet, které budou zakrátko zlikvidovány. Ostatní už převážně slouží jako ubytovny pro nelegální přistěhovalce.
Záchytky se natolik staly součástí ruského života, že se dostaly i na stránky knih a na plátna kin. Například film „A když se ráno probudili…“, natočený podle stejnojmenné povídky Vasilije Šukšina, je založen na vyprávění osmi hrdinů, od traktoristy po profesora, kteří se ráno probudí na záchytce a pokoušejí se rozpomenout, jak se tam dostali.
Takového osudu mohli být za dřívějších dob ušetřeni jen nositelé řádů Hrdina Sovětského svazu a Hrdina socialistické práce, vojáci, policisté, agenti tajné policie KGB, prokurátoři, zahraniční diplomaté, těhotné ženy a invalidé. Jinak snad každý občan věděl, že nepropité peníze si má honem schovat do ponožek, protože jen ty mu spolu se spodním prádlem na záchytce zůstanou.
Vydáno pod