Jako nástupce doživotního diktátora Hodži, který Albánii vládl od konce druhé světové války do své smrti v roce 1985, se Alia snažil pokračovat v tvrdé linii svého předchůdce. S rozpadem komunistického systému ve východní Evropě musel i on nakonec povolovat demokratické změny, je ale považován za posledního komunistického předáka v Evropě, který se k tomu odhodlal. Jak řekla jeho bývalá spolupracovnice v politbyru komunistické vládní strany Liri Belishová: „Nikdy nechtěl být 'albánským Gorbačovem'.“
Ramiz Alia prohrál první svobodné volby v zemi, které si v roce 1992 vynutilo lidové hnutí. Pět měsíců po své demisi byl zatčen a v roce 1994 odsouzen k devíti letům vězení za zneužívání pravomocí a porušování lidských práv. V odvolacím procesu mu byl trest snížen na osm let, kvůli špatnému zdravotnímu stavu byl ale propuštěn v roce 1997. Během nepokojů proti nové vládě uprchl do Švédska. Do Tirany se vrátil až později, když soud zrušil jeho obvinění z genocidy.
